Karel Hyliš dialog - hmota - prostor

Už přes půl století můžeme sledovat a obdivovat sochařskou tvorbu Karla Hyliše, umělce, který se stal v české výtvarné kultuře významnou a nepřehlédnutelnou osobností. Respekt vzbuzuje především její kvalita, ale i rozsah, čímž také obohatil naše umění. Karel Hyliš se velmi aktivně podílel na utváření jeho členitého profilu a to i přes to, že žije a tvoří v regionu, v podmínkách, které kladou na umělce mnohem větší nároky, než kdyby žil v centru, kde je více možností se více prosadit, lepší výstavní a prezentační podmínky atd. Karel Hyliš to ale nikdy za nedostatek nepovažoval, žít v regionu bylo jeho svobodné rozhodnutí o němž byl přesvědčen, že nemá žádný vliv na kvalitu umělecké tvorby. Naopak, prostředí v němž žije, ho po všech stránkách obohacovalo, inspirovalo a proto také neměl nikdy důvod tuto situaci měnit. Jeho sochařský vývoj můžeme plynule sledovat již od poloviny padesátých let minulého století, od doby výtvarné stagnace v našem umění, která měla velmi negativní vliv především na mladé začínající umělce, na jejich tvorbu, vzájemné kontakty a informace, na výstavní činnost atd. Dobová estetika si bohužel často pletla umění s názorovou propagací a tím brzdila a omezovala jeho přirozený, tvořivý vývoj. Karel Hyliš se obezřetně vyhnul všem ideovým požadavkům, ať přicházely z kterékoli strany a začal modelovat podobizny slavných hudebních skladatelů a interpretů – Beethovena, Chopina, Paganiniho. Tato tématika nemohla nikoho příliš iritovat, byla svým způsobem velmi moderní, progresivní a pokroková. Karel Hyliš si v těchto plastikách zkoušel různá výtvarná řešení a různé přístupy. I když mu především šlo o zachycení podoby těchto hudebních mágů, snažil se prostřednictvím výrazu tváře proniknout k povaze jejich díla a to se mu podařilo. Změny, k nimž docházelo v šedesátých letech v našem výtvarném umění znamenaly nejen ideové uvolnění, ale současně otevíraly široký prostor novým možnostem a přístupům k umělecké tvorbě – její atavizmus a kreativita nebyly nikdy zapomenuty. Umění se rychle přizpůsobovalo novým podmínkám ve snaze co nejdříve dohnat evropský vývoj. také Karel Hyliš velmi pohotově zareagoval na vzniklou situaci, začal více experimentovat a hledat nová řešení. Modeluje například silně abstrahovanou ženskou postavu Modré torzo a znovu jiným způsobem řeší hlavu Paganiniho, vznikají první asamblážové objekty, inspiruje se rovněž geometrickou abstrakcí. Její strohé tvary pak rozpracovává do nejrůznějších variant a poloh s cílem použít se ve svých monumentálních realizacích v investiční výstavbě nebo kdekoli jinde. V jeho tvorbě nalézáme díla z ohýbaného a svařovaného plechu nebo z drátu, která jsou velmi aktuální svým obsahem i svým provedením. Vedle toho pracuje Karel Hyliš na keramických objektech, dekorativních dělících stěnách i na volných exteriérových plastikách z pískovce či mramoru. Jeho oblíbeným motivem jsou postavy anebo jen podobizny dívek modelované v tradičním duchu a také motivy mateřství. Karel Hyliš dokázal velmi citlivě reagovat na požadavky a připomínky investorů, zajímal ho především prostor, kam měla být jeho socha umístěna. Byl si vědom toho, že prostředí hraje vždy velmi důležitou úlohu a bezprostředně souvisí s její realizací. sedmdesátých letech vznikla v Hylišově tvorbě celá řada monumentálních plastik a zajímavých objektů určených pro investiční výstavbu, kulturní instituce, školy atd. Umělec v nich mohl uplatnit a zužitkovat v plném rozsahu své dosavadní výtvarné zkušenosti a vytvořit na základě společenské objednávky velmi kvalitní autentická díla z různou tématikou a bohatostí tvarů, korespondující vždy s daným prostředím. Byl přitom nucen si osvojit nové, neznámé technologické postupy. T9m neustále ale vědomě inovoval svoji sochařskou tvorbu a spolupráce s architekty se pak pro něho stala velkým přínosem. Podoba těchto děl, určená pro architekturu nebo volné prostory a prostranství, byla zpravidla realizována podle charakteru a účelu stavby a to buď v klasickém nebo abstraktním pojetí a duchu. Tato ambivalence tvůrčích přístupů a metod je ostatně velmi typická pro celou Hylišovu tvorbu, od okamžiku, kdy se začal zabývat abstrakcí. Vytvářelo to potřebné napětí v jeho díle a obohacovalo to především jeho kreativitu. S monumentálními díly se setkáváme dokonce ještě v devadesátých letech, už ale v mnohem menším počtu. Sochař Karel Hyliš budoval své dílo velmi promyšleně, systematicky, nechyběla mu nikdy odvaha experimentovat, od velkých realizací se nezřídka vracel k drobným komorním formám, k reliéfům a hlavně medailím a i v tomto specifickém žánru docílil velmi pozoruhodných výsledků. Také reminiscence na kubismus v podobizně zakladatele českého moderního malířství Bohumila Kubišty velmi výstižně dokumentuje umělcovu snahu hledat stále nová řešení. Ostatně to bylo a je také smyslem a posláním umění. Celé sochařské dílo Karla Hyliše významným způsobem obohacují velkoformátové uhlové kresby, které patří bezesporu nejen k jeho ozdobě, ale i k nejlepším v českém moderním sochařství. Svým pojetím přesahují tradiční obrysovou kresbu, kterou sochaři používají ve své tvorbě zpravidla jako přípravný prvek při zrodu počáteční myšlenky, ale v tomto případě tyto kresby ozvláštňují celou historii Hylišovy sochařské tvorby, která tvoří důležitý článek v české kultuře. Josef Sůva