Jindřich Prucha – Kresby a malby

Jindřich Prucha (1886 - 1914) vytvořil malířské a kreslířské dílo významné kvality, ovšem omezeného rozsahu vzhledem k předčasné smrti na frontě 1. světové války. Byl inspirován impresionismem, fauvismem, malbou Edvarda Muncha a krajinou Železných hor. Nestal se členem dobových výtvarných skupin a nebyl nikdy ovlivněn kubismem. Jeho dílo vznikalo osamoceně, je zařaditelné spíše do mezinárodního než do českého kontextu. Jelikož Prucha zemřel již v roce 1914 a jeho dílo se zcela minimálně nachází v soukromých sbírkách, nebývá předmětem aukcí a nečetné samostatné výstavy vycházejí pouze z podnětů státních institucí. Přesto bývá Jindřich Prucha vzorem citovaným mnoha současnými i nedávno zemřelými výtvarníky a historiky umění. Také tím se ukazuje jeho kvalita a nadčasovost, kterou je třeba připomenout i telčskou výstavou. Převážná část vystavených děl byla zapůjčena z Městského muzea v Chotěboři, (30 velkých kreseb z roku 1911 –12, 6 olejomaleb včetně Pruchova autoportrétu a portrétu jeho maminky, 3 skicáře ) které vlastní největší soubor Pruchových kreseb a některé důležité obrazy z jeho pozůstalosti. Další zápůjčky pocházejí z regionálních institucí v Čáslavi (Městské muzeum – 3 velká plátna), a v Jihlavě( Oblastní galerie Vysočiny- 1 významný olej). Výstavní katalog (28 stran) čerpá hlavně z Pruchových skicářů uložených v Chotěboři. (Muzeum vlastní 12 skicáků a jeden Národní galerie v Praze.) PhDr. Jaromír Zemina (1930) vystudoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1961 do roku 1992 pracoval v Národní galerii v Praze, v šedesátých letech jako vedoucí sbírky moderního umění, v 80. letech vedl sbírku zahraničního umění 19. a 20. století. Za výstavní aktivitu získal v šedesátých letech cenu Antonína Matějčka. Nejvýznamnějším Zeminovým objevem bylo zapomenuté dílo Aléna Diviše. Po léta přednáší dějiny umění na DAMU, je odborným poradcem státních galerií České republiky a členem Mezinárodní asociace kritiků umění AICA. Po odchodu z Národní galerie realizoval desítky výstav v České republice i v zahraničí. Zeminovy odborné stati vycházejí většinou v publikacích doprovázejících výstavy (např. Adriena Šimotová, Otakar Slavík, Jirí John, Václav Boštík, UB 12, Oldřich Smutný, Věra Janoušková, Otto Gutfreund, Václav Cigler, Vladimír Janoušek, Alén Diviš, Ladislav Zívr, Antonín Slavíček, Emil Filla, Jindřich Prucha). Zeminovy nejvýznamnější knižní publikace jsou Svět Jana Zrzavého (1963), Jiří John (1988), Cézannův ateliér – pokus o podobiznu stárnoucího mistra (1995), Vladimír Janoušek – proč to dělám právě tak (1995), Velázquez – esej o vznešenosti malby (1998), Jiné texty (2000), Onufrius (2001), Věra Janoušková – já to dělám takhle (2001), Z cest a cestiček (2004). Zeminovy články se objevují zejména v časopisech Revolver Revue, Literární noviny a Ateliér. V roce 2002 připravil spolu s výstavou Jindřicha Pruchy v Litoměřicích i Pruchovu monografii. V Městské galerii Hasičský dům v Telči s v posledních dvou letech podílel na výstavách Oldřicha Smutného, Jiřího Johna, Dagmar Hochové a Oskara Kokoschky. Městská galerie Hasičský dům Telč 2.7. - 31. 8. 2008 Úvodní slovo PhDr. Jaromír Zemina Kurátor výstavy David Bartoň ve spolupráci s Jaromírem Zeminou a Zdeňkem Sejčkem, autory dvou Pruchových monografií. TZ