Josef Hoffmann — Donald Judd: Hypotéza

„JOSEF HOFFMANN — DONALD JUDD: Hypotéza“ je další výstavou vídeňského muzea MAK v Muzeu Josefa Hoffmanna v Brtnici. Díla výjimečného amerického umělce Donalda Judda (1928–1994) a rakouského architekta a návrháře Josefa Hoffmanna (1870–1956) jsou na této výstavě konfrontována na výběru nábytkových kusů a kresebných návrhů. Oba umělce — Donalda Judda, jednoho z nejvýznamnějších amerických umělců 20. století, a Josefa Hoffmanna, spoluzakladatele uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte — spojuje důsledný vývoj redukce formy v návrhu, „hra“ s objemem a plochou. Donald Judd, narozený v roce 1928 v Missouri / USA, se pokoušel prostřednictvím svých „specific objects“ — skříňových souborů z oceli, dřeva, hliníku a plexiskla — na kterých pracoval od roku 1968, překonat omezení malířského znázornění v ploše a trojdimenzionálními objekty nově interpretovat prostor i architekturu. Ačkoliv jeho práce neberou ohled na běžná pravidla a konvence architektury, jsou architektuře zavázány. Judd, který se upsal duchu moderny, se ve svých návrzích snažil odhalit původní tvar, kostru předmětu. Důsledně se snažil o redukci tvaru a vytvářel přísně geometrické kusy nábytku, které kriticky zkoumají prostor a propůjčují mu nový řád. Nápadné paralely lze nalézt v postojích obou umělců v praktické, formální i teoretické rovině. Radikální redukcionismus raných nábytkářských návrhů („plošný styl“, „jednoduchý nábytek“) a architektury (sanatorium Purkersdorf, palác Stoclet v Bruselu) Josefa Hoffmanna se zde setkává s přístupem Donalda Judda, soustředícím se na struktivnost. Další méně známý aspekt prací Donalda Judda se objevuje v jeho architektonických návrzích, ke kterým patří také koncept pro bývalou vojenskou pevnost v Marfě v Texasu. Judd systematicky vytvářel z budovy, kterou skupoval po částech od roku 1971, jeden z největších souborů současného umění. Také speciální pracovní postupy jsou vlastní oběma: Hoffmann a Judd se ve svých návrzích snaží o volný duktus. Přísně geometrické tvary stejně jako vědomě redukované návrhy proto charakterizují grafické dílo obou umělců. Rovněž uplatnění barvy a čistota odstínů hrají důležitou roli v uměleckém procesu. Na teoretické rovině lze proti sobě postavit dva programové texty návrhářů, které se vyznačují podivuhodnou shodou. Text Josefa Hoffmanna „Jednoduchý nábytek. Návrhy a doprovodná slova profesora Josefa Hoffmanna“ („Einfache Möbel. Entwürfe und begleitende Worte von Professor Josef Hoffmann“), který byl publikován v uměleckém časopise Das Interieur, 1901, tedy na začátku moderny, a text Donalda Judda „Je složité najít dobrou lampu“ („It’s hard to find a good lamp“) přibližně na konci moderny z roku 1993 shodně proklamují využívání materiálu a nalézání tvaru, zasvěcené jednoduchosti. Judd, který se po celý život odvolával na modernu, ve svém textu pokračuje v Hoffmannově duchovní práci. Myšlenku komplexní umělecké tvorby, která vztahuje umění a architekturu na všechny oblasti života, lze jasně rozpoznat v dílech Judda i Hoffmanna. S muzeem MAK jsou oba umělci úzce spjati. Josef Hoffmann byl od roku 1899 učitelem na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, která původně vznikla jako součást „c. k. Rakouského musea pro umění a průmysl“ („k. k. Österreichisches Museum für Kunst und Industrie“), zakladatelem uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte (1903–1932), jejichž archiv se dnes nachází v MAK, které tak uchovává nejrozsáhlejší sbírku nábytku, objektů a návrhů Josefa Hoffmanna na světě, a až do třicátých let dvacátého století byl činný jako kurátor v MAK. Paralelně s výstavami, které MAK od roku 1987 Josefu Hoffmannovi věnuje, byl na konci roku 2007 pro účely výzkumu zpřístupněn v digitální podobě archiv Wiener Werkstätte včetně kompletního souboru Hoffmannových kreseb uložených v MAK (přes 5600 listů, www.sammlungen.MAK.at). V Rodném domě Josefa Hoffmanna v Brtnici provozuje od začátku roku 2006 Moravská galerie v Brně a MAK Vídeň jako společné pracoviště Muzeum Josefa Hoffmanna. Již v roce 1992 zde připravilo muzeum MAK výstavu „Barokní Hoffmann“, která se zabývala hledáním kořenů tvorby tohoto architekta a návrháře. Po rekonstrukci domu navázal MAK na spolupráci výstavami „JOSEF HOFFMANN. Nekončící proces“ (2005), „JOSEF HOFFMANN — CARLO SCARPA. Sublimace v architektuře“ (2006) a „JOSEF HOFFMANN — ADOLF LOOS. Ornament a tradice“ (2007). Tematicky vycházejí z tvorby a okruhu Josefa Hoffmanna a osvětlují různé aspekty v životě a díle tohoto progresivního architekta.