Recenze

Galerie Jána Šmoka při jihlavské grafické škole již po několik let seznamuje veřejnost s tvorbou studentů a profesorů středních i vysokých uměleckých škol z celé republiky. Návštěvníci těchto výstav si tak mohou vytvářet obraz o směřování výuky v těchto školách, o tvůrčích aktivitách pedagogů i o současných trendech ve výtvarném umění. V listopadu a prosinci minulého roku se takto prezentoval Ústav umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Tato vysoká umělecká škola, ač vznikla poměrně nedávno, každým rokem otevírá nové studijní obory a stále více se dostává do povědomí studentské a umělecké veřejnosti. V současnosti dobudovává velkoryse koncipovaný projekt atelierů a studií, který ji zařadí k nejmodernějším a nejlépe vybaveným zařízením tohoto druhu v Evropě. Ale nejenom to, aby mohla škola naplňovat své vysoké ambice a stala se výraznou konkurencí již zavedených uměleckých škol s dlouhou tradicí, angažovala jako profesory výrazné umělecké osobnosti jak z České republiky, tak ze Slovenska. Vedení školy vytvořilo dlouhodobou koncepci rozvoje školy, vycházející z prognózy vývoje uměleckého školství i velmi propracovaný systém výuky, který podporuje osobité tvůrčí aktivity jednotlivých studentů. Bohužel, výstava v galerii Jána Šmoka nemohla z prostorových důvodů ukázat výsledky této výuky v plné šíři, nemohla ani představit činnost všech atelierů, přesto však vystavené práce kvalitu školy dostatečně charakterizovaly. Díla působila velmi bezprostředně, nápaditě a vtipně a naprosto profesionálně.Nebyly to zjevně práce zaměřené pouze na vnější formu, samoúčelně experimentující, většinou z nich byla zřejmá nejenom snaha o osobitý a promyšlený přístup k dílu, ale i poučenost vzory, ovšem bez stop epigonství. Na výstavě bylo možné shlédnout ukázky industriálního designu - nábytku, sportovního automobilu a velmi neotřele a vtipně zpracovaných kuchyňských doplňků. V realizované podobě pak originální keramický jídelní set navazující na tradice art decca. Z oblasti grafického designu byly velmi zajímavé knižní plakáty, které i když nepopíraly inspirace literárními předlohami, nebyly pouhou popisnou ilustrací, ale dařilo se jim ve výtvarné, často primitivizující, zkratce vyjadřovat podstatu propagované knihy, či akce. Ilustrační tvorba byla zastoupena převážně módní komiksovou formou, ale s notnou dávkou ironie a nadsázky. Podobně byly laděné i bibliofilsky pojímané knížky, řemeslně velmi dobře zvládnuté - škoda jen, že byly instalované v uzavřených vitrínách. Fotografie, které byly vystaveny pak jasně ukázaly na přetrvávající vliv konceptuální tvorby, kdy důležitější než fotografický experiment, či dokonalost, je podstata sdělení. Někdy to byla výpověď o ztrátě identity místa, kde kdysi žili lidé a marné snaze vrátit čas, jindy to byl sociologický pohled do domácností obyvatel jakési malé vesnice a záznam jejich zkratkovitých výpovědí o smyslu jejich existence, jindy poetický pokus vzkřísit zapomenuté životy jejich potomkům pomocí věcí, kterými tehdy žili. Z technických důvodů nebylo možné představit šířeji tvorbu katedry multimediální tvorby -návštěvníci mohli pouze shlédnout sugestivní videozáznam odlišných životních osudů našich současníků, vyznívající až děsivě existenciálně, a pak ústřední motiv výstavy, nekonečnou obrazovou smyčku prolínajících se tvarů a hmot, navozujících otázky nekonečnosti a času. A tak přesto, že výstava studentů plzeňské školy byla pouze úzkým výběrem její činnosti, byla i tak přesvědčivým dokladem její výtvarné úrovně srovnatelné s jinými uměleckými školami, pro studenty grafické školy byla snad inspirací a pro běžného návštěvníka pak pravděpodobně milým překvapením. Mgr. Trdý, Jan