Mladý dobrodruh Tomáš Vaňourek se podruhé vydává ve stopách legendárních cestovatelů H+Z

Chvíle napětí, nebezpečí a dramat střídají dny zoufalého čekání na opravu auta, víza nebo na negativní test. Potkáte spoustu zajímavých, přátelských a obětavých lidí, ale taky ty z opačného konce spektra: zlodějíčky, podvodníky nebo i brutální zabijáky. Budete se procházet tropickými ráji i velkoměstskými slumy, koupat se v mořích, stoupat vzhůru lávovými poli, jíst pokrmy chutné i takové, jaké byste normálně nepozřeli. Sem tam po vás budou střílet, ale po celou dobu budete mít pocit, že žijete naplno.

O autorovi: 

Tomáš Vaňourek - absolvent České zemědělské univerzity v roce 2018 ukončil kariéru obchodního ředitele v kovošrotu, aby se vydal po stopách H + Z, kteří v letech 1959-1964 projeli ve vozech Tatra 805 Blízký východ, Indii, Nepál, Sumatru, Japonsko a asijskou část někdejšího Sovětského svazu. V rámci projektu Zikmund100 podnikl se svým kamarádem téměř devítiměsíční dobrodružnou cestu, během níž procestovali 32 zemí a urazili téměř 130 000 kilometrů. Už tehdy v Tomášově hlavě uzrála myšlenka, že Asií to všechno teprve začíná a v roce 2020 představil panu Zikmundovi projekt Expedice Z101. 

Z úvodu knihy Expedice Z101:

„Afrika, černá pevnina, země tajemná a exotická, měla pro nás odjakživa všechno kouzlo a všechnu přitažlivou krásu dalekých krajů. Lákala nás ku podivu víc než jiné světadíly..." Přesně to jsou úvodní slova knihy Afrika snů a skutečnosti od Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky, kteří stáli za počáteční inspirací výpravy s názvem Expedice Z101, měnící náš pohled na svět. Od chvíle, kdy jsem panu Miroslavu Zikmundovi představil tento smělý počin, což bylo přesně 14. února 2020 v Klubu H+Z ve Zlíně při příležitosti jeho 101. narozenin, začal jsem ladit plány cesty okolo poloviny naší planety. Věřil jsem, že to můžu zvládnout, ačkoliv sám pan Zikmund si nemyslel, že se to může podařit. Říkal, že Afrika, jak ji s Jirkou znali, zmizela a dnes je to velice zrádný a nebezpečný kontinent. Jak už to bývá, moudré stáří mělo pravdu a mladé naděje a ideály se rozplynuly během prvních dnů cesty. Navzdory tomu se ale projevily cestovatelské touhy poznávat a objevovat a já sám rychle dospěl k závěru, že cestování není o počítání kilometrů a opěvování sebe sama z počtu navštívených míst, ale o posouvání hranic, i těch vlastních, a poznávání a objevování světa tak, aby to obohatilo nejen mě, ale taky ostatní.