Kostel sv. Jakuba

Na známých siluetách města Jihlavy převyšují střechy dvě nestejné věže sv. Jakuba. Jeho původ je spojen s počátky města. Nejstarší částí je presbytář, pocházející ze 13. století, a snad i boční, částečně zastavěný románský portál pod věží. Na mohutné stavbě, která vznikla po částech, převládá však sloh gotický. Požár v roce 1523 zničil kostel tak, že byl dlouho přestavován pražským stavitelem Jeronymem. V té době byla snesena nynější, původně vyšší zvonice, v níž je dosud umístěn zvon „Zuzana“, dílo slavného českého zvonaře Brikcího z Cinperka, ulitá jim roku 1563 v hradebním jihlavském příkopu. V současné době zvon uvádí do pohybu elektrický pohon. Jednotný chrámový styl je porušen v roce 1702 přistavěnou barokní kaplí P. Marie, kterou financoval lékař Kielmann. Kapli odděluje od chrámové lodi překrásná barokní mříž, tepaná z prutového železa. Vnitřek kostela je proveden v barokním slohu. K největším pozoruhodnostem kostela patří měděná a pozlacená křtitelnice, dílo norimberského kováře a zlatníka Hirta z roku 1599, ve tvaru ciboria, jehož stěny jsou zdobeny biblickými a alegorickými reliéfy. Další pozoruhodností je sousoší Pieta na oltáři barokní kaple, v němž roku 1931 dr. Pečírka odkryl jednu z nejvýznamnějších skulptur z druhé poloviny 14. století. Kolem kostelních zdí byly přizděny význačné náhrobky, svědčící o dřívější existenci hřbitova, zrušeného za císaře Josefa II. Na hlavní věži, vysoké 63 m, byl hlásný. Vzadu za kostelem stála česká kaple sv. Václava, v níž se konaly bohoslužby pro český lid. Při obležení v roce 1646 dal švédský plukovník Oesterling kapli zbořit. Slohy: Románský sloh, který převládal v Evropě v 11. a 12. století, typická je masivní konstrukce a použití půlkruhových oblouků a oken. Gotický sloh, který v Evropě vystřídal sloh románský, vznikl ve Francii kolem roku 1140 a do 16. století se rozvíjel na mnoha místech. Zcela typické jsou lomené oblouky, dále křížová klenba, obloukové opěrné pilíře a pečlivě vypracovaná kružba v oknech. Dominantním rysem se postupně stávala okna. Barokní sloh, převládající v 17. a 18. století, typicky smělý a překvapující, používal renesanční prvky novým, svobodným způsobem.