Průhledy do tmy

Ač byly tvary, barvy a vůně slepého ramene řeky, břehů a přírody kolem dokonalé, nic dokonalého jsem neviděla. V hlavě se mi točil vír myšlenek o nákupu v tašce, dětech a tom chlapovi, co jsem se ho bála, i když už nebyl mým mužem. Zkalená voda, suché klacky, studená a vlhká půda mě nemohly změnit. Vrátila jsem se do svého šíleného příběhu, aniž by mě obraz slepého ramene řeky oslovil. Poprvé jsem uviděla řeku na obraze s loděmi, procházela jsem výstavní síní a ten modrý mě zastavil. Stála jsem a zkoumala, co cítím… Co to je…? Modrá energie vody mi otevřela srdce a pomalu mnou stoupala vzhůru. Nadechla jsem se, poslala ji zpátky a pak dolů a zase zpět. Lodě zakotvily a kouzelná energie se rozlila po těle i po místnosti. Uviděla jsem řeku tělem. Ták… tohle je ta planeta, na které bydlím?! Eva Neuwirthová