Silvestr

Protože se teprve během středověku sjednotil konec roku na den 31. prosince, nespojoval se původně se svátkem sv. Silvestra žádný významnější zvyk. Teprve později se zařadil do cyklu lidových oslav. Jeho podoba však nebyla výrazná a vyhraněná. Lidé navštěvovali kostel, aby poděkovali za vše dobré v uplynulém roce. Někde očekávali s modlitbou příchod nového roku, jinde provázelo tento den bujaré veselí. Často se podávala podobná jídla jako na Štědrý den. Přes silvestrovskou noc nesměla hospodyně nechat sušit prádlo. Posměchu byl vystaven ten člen rodiny, který vstal z postele poslední. Někdy chodily o silvestrovské noci po staveních „Omítačky“. Staré černě oblečené chudé ženy, měly hlavu zavázanou bílým šátkem tak, aby vpředu vyčnívala stříška. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení a aniž cokoliv pronesly, přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: ve jménu Otce, syna i Ducha svatého.“ Tím se mělo zabránit, aby na plotnu přišlo v novém roce něco nezdravého. Nakonec popřáli hospodáři šťastný nový rok a poprosily o almužnu. Konec starého roku a začátek nového provázel vždy a všude přípitek s přáním zdraví a štěstí. Tak činili lidé nezávisle na čase, majetku a víře.