„Svatá Lucie, noci upije“

Sv. Lucie je uctívána jako patronka švadlen a kočích, český lid ji v minulosti považoval za ochránkyni před čarodějnicemi. V českých zemích se dávala vždy do souvislosti s předením lnu. Nejrůznější zvyky, obchůzky masek, rozmanité proslovy i kontrola tradičních zákazů byly záležitostí dívek a žen. V mnoha českých vsích kontrolovaly ženy převlečené za Lucky domácnosti a pokud zastihly nějakou hospodyni, jak dere peří či přede len, vrhly se na ni, aby nedovolené dílo pokazily, peří rozfoukaly, kužel s předivem odnesly. Všichni známe pořekadlo „Svatá Lucie, noci upije“, které znamenalo, že od tohoto dne by se měl začít zimní den prodlužovat a noc zkracovat. Nemá však pravdu, protože to se děje až od zimního slunovratu. Vzniká tedy otázka, jak tuto nesrovnalost vysvětlit. Objevil se názor, že jde o omyl lidu. S tím však nelze souhlasit, protože právě kalendářní lidová pořekadla a pranostiky jsou velice přesné, vycházejí z dlouholetého pozorování přírody. Rozdíl mezi zmíněným pořekadlem a skutečností vyplývá z nesrovnalostí mezi starším juliánským kalendářem a skutečným slunečným časem. Juliánský kalendář se v důsledků určitých nepřesností posunul každých 128 let zhruba o jeden den vpřed ve srovnání se skutečným časem. Tak se mohlo ve středověku stát, že svátek sv. Lucie v určitých letech připadl podle kalendáře na den zimního slunovratu. Propočty lze zjistit, že pořekadlo o upíjení noci sv. Lucií muselo vzniknout ve 14. až 15. století, kdy platilo. Po reformě kalendáře a posunu času přestalo být pravdivé. Přesto ho ústní lidová tradice uchovala dodnes.