Barbora

V předvečer svátku chodívaly po venkovských domech „Barborky“ – ženy a děvčata zahalené do bílých prostěradel či šatů se závojem nebo rouškou přes obličej. Převládala bílá barva, symbolizující panenskou čistotu. V ruce držely košík s ovocem V předvečer svátku chodívaly po venkovských domech „Barborky“ – ženy a děvčata zahalené do bílých prostěradel či šatů se závojem nebo rouškou přes obličej. Převládala bílá barva, symbolizující panenskou čistotu. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělily děti, ve druhé měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily. Sborově zazpívaly píseň o sv. Barboře, případně se s rodinou společně pomodlily a pokračovaly k sousedům: My tři Barbory jsme, z daleké krajiny jdeme a dárky vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se modlit bude, tomu je dáme, a kdo nebude, tomu hodně nalupáme. Obchůzky v 19. století jsou zbytkem her a obřadů, provozovaných kdysi při barborském svátku. Základem byla divadelní představení legendy o sv. Barboře, jejíž rukopisy se zachovaly ze 17. a 18. století. Někdy se v nich objevují formulace a verše shodné s těmi, které předříkávaly v 19. století Barbory při svých obchůzkách. V řadě zemích střední Evropy, v českých zemích, Rakousku, Bavorsku i jinde, řezali lidé toho dne třešňové větvičky – barborky – nejen jako ozdobu světnice, ale jejich prostřednictvím se rovněž věštilo. Dávaly se do nádoby s vodou. Někdy děvčata pojmenovala každou větvičku jménem některého chlapce a věřila, že si vezmou toho, jehož jméno nese ta, která první rozkvete. Jindy se počítalo, kolikátý den po sv. Barboře větvička rozkvete, aby se určil nejšťastnější měsíc příštího roku.a sladkostmi, jimiž podělily děti, ve druhé měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily. Sborově zazpívaly píseň o sv. Barboře, případně se s rodinou společně pomodlily a pokračovaly k sousedům: My tři Barbory jsme, z daleké krajiny jdeme a dárky vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se modlit bude, tomu je dáme, a kdo nebude, tomu hodně nalupáme. Obchůzky v 19. století jsou zbytkem her a obřadů, provozovaných kdysi při barborském svátku. Základem byla divadelní představení legendy o sv. Barboře, jejíž rukopisy se zachovaly ze 17. a 18. století. Někdy se v nich objevují formulace a verše shodné s těmi, které předříkávaly v 19. století Barbory při svých obchůzkách. V řadě zemích střední Evropy, v českých zemích, Rakousku, Bavorsku i jinde, řezali lidé toho dne třešňové větvičky – barborky – nejen jako ozdobu světnice, ale jejich prostřednictvím se rovněž věštilo. Dávaly se do nádoby s vodou. Někdy děvčata pojmenovala každou větvičku jménem některého chlapce a věřila, že si vezmou toho, jehož jméno nese ta, která první rozkvete. Jindy se počítalo, kolikátý den po sv. Barboře větvička rozkvete, aby se určil nejšťastnější měsíc příštího roku.