Zaváté šlépěje

Kniha Zaváté šlépěje není obecně platnou výpovědí o lidském životě, je to především výpověď doby. Význam tohoto díla je ohraničen kontextem nesvobody, který je pro českou literaturu příznačný. Autorka zde dokumentuje příběh člověka na pozadí politických proměn v Československu. Leitmotivem je zoufalství, které se promítá do každodenního života. Pokud by čtenář hledal podrobný popis životních situací Jaroslava Šlezingera, nenajde je. Což toto dílo obohacuje. Autorčiným záměrem bezpochyby bylo dokumentovat zápas člověka s dobou, tzn. že výpovědní hodnotou této knihy je fixování doby. Když se začteme do této knihy, první rovinou, se kterou se setkáváme, je rovina textu. Zde je patrné dodržení celistvosti, soudržnosti a linearity textu. Co ovšem pokulhává, je způsob, jakým text autorka prezentuje – nenalézáme zde složitější myšlenkovou výstavbu. To nám ukazuje i např. spojka a, která je v tomto díle hojně užívána. Bohužel ani korekturní úpravy nejsou provedeny dobře. I přes tyto chyby, působením i přenosem na čtenáře bezpochyby kniha zachovává estetickou povahu a funkčnost textu něco hodnotného sdělovat.