Vladimír Mišík oslaví sedmdesátiny jubilejní edicí svého sólového debutu

"Je to deska založená na silné, ne však nepřístupné osobnosti, kolem níž rozvíjejí nápady a atmosféru další hudebníci ve studiu, spíš kamarádi než běžní hráči nebo aranžéři... Snad právě proto, že Vladimíru Mišíkovi nešlo při výběru textů a hudebníků o nic jiného, než o tu JEHO pravdu, máme konečně album písniček, které je nezaměnitelně městské a dnešní...," napsal mimo jiné o Mišíkově sólové prvotině v době jejího vydání hudební kritik Jiří Černý.

Deska, kterou Mišík po účinkování v The Matadors, The Blue Effect a Flamengu potvrdil vlastní skladatelskou invenci, a definitivní přechod k českým textům, se nikterak překvapivě stala událostí roku 1976. Svůj díl na tom měli jak skvělí muzikanti, kteří se sešli ve studiu (zčásti zárodek příští kapely ETC..., ale také hosté jako C&K Vocal, O. Petřina nebo J. Stivín), tak výtečné texty, ať už Mišíkovy vlastní nebo vypůjčené od J. Kainara, P. Kopty, V. Merty, J. Suchého a H. Žalčíka.

Následující čtyři desetiletí, během nichž většina z devíti skladeb takřka zlidověla, jen potvrdila sílu a nadčasovost tohoto opusu. Dosvědčují to ostatně i slova dvou desítek muzikantů a jiných umělců, kteří se v bookletu nyní vycházející reedice vyjadřují k významu alba.

"Tahle deska speciálně pro mne znamenala překvapivé zjištění, že i v té průserové době se tu dá vydat něco, co má smysl, a taky že Vláďa našel pro sebe úplně novou parketu, kterou vlastně neopustil dodnes," napsal například Michal Prokop. Podobně to vidí i renomovaný bubeník Pavel Fajt: "Skvělá deska, co pomohla přežít tu posranou dobu." Hudební publicista Ondřej Bezr k tomu pak dodává:  "Je to první Vláďovo album, které jsem celé slyšel, byť vzhledem ke svému věku s jistým časovým posunem, a na jehož základě jsem si ho zamiloval - Jednohubkám, Chlapečkovi nebo Obelisku nešlo odolat."

Kromě zmíněných ohlédnutí reedice nabízí komplet písňových textů, režimem zakázané návrhy titulu, původní sleevenote Jiřího Černého, i sadu málo známých či pro tuto příležitost nalezených dokumentárních záběrů z doby vzniku alba. To vše pod taktovkou původních tvůrců obalu, tedy fotografa Jaroslava Prokopa a grafika Karla Halouna, kteří přispěli cennými vzpomínkami i svými archivy, a jsou podepsáni také pod poněkud upravenou podobou titulky oproti původnímu vydání.

Vše výše zmíněné dotváří a podtrhuje jedinečnost tohoto alba, jenž bylo pro mnohé v době vydání pomyslným světlem ve tmě. Platné je však i dnes a pro ty, kdo onu dobu temna nezažili. V neposlední řadě je pak také poctou fenoménu jménem Vladimír Mišík. Fenoménu, jehož význam dokládá kromě zástupů posluchačů napříč generacemi i nedávno skončená, veleúspěšná sbírka na crowdfundingovém portálu HitHit na realizaci dokumentu Jitky Němcové Nechte zpívat Mišíka, který bude mít premiéru příznačně v den bardových narozenin 8. 3. v Bio Oko.