SharkaSs: Klidně půjdu dobýt svět

Pro veřejnost jste známá už od roku 2012, kdy jste se objevila v soutěži Česko Slovensko má talent. Debutové album ale přišlo až letos. Jste taková perfekcionistka?

To ani ne. Spíš jsem čekala na tu správnou chvíli, která právě přišla. Začala jsem totiž cítit, že začíná další etapa. Album tak uzavřelo období, které odstartovalo právě Česko Slovensko má talent. Mám za sebou dva roky opravdu intenzivní práce, kdy vznikaly úplně nové skladby, nic jsem totiž po šuplících schované neměla. Hodně věcí jsem si ale uvědomila až teď, takže kdybych začala s nahráváním dneska, album by bylo ještě lepší.

 

Stěžejní osobou pro vznik desky byla Blanka Maderová, která se podílela na produkci skladeb, textech a nazpívala s vámi i některé refrény. Byla vaše vize od začátku stejná?

Ano, ale samozřejmě jsem do nějakých projektů zasahovala víc já a do jiných zase ona. Takže jsme se spíš doplňovaly, než že by album bylo postavené jen na jedné z nás. Blanka mi třeba ukázala různé programy i to, jakým způsobem v nich pracovat, takže jsem se díky spolupráci s ní naučila skládat hudbu. No, a když jsem měla temnější období a nechtěla dělat pozitivní písničky, přemluvila mě k tomu, abych je složila, protože je fajn šířit světlo.

 

Takže inspiraci ke skládání textů berete z vlastního života. Je to tak, že se vám něco přihodí a hned napíšete písničku, nebo si děláte poznámky, ke kterým se časem vracíte?

Píšu texty, jak mi zrovna přijdou na jazyk. V hloubi duše ale vím, že se k nim vždycky pojí nějaký osobní příběh. Beru si také inspiraci i z jiných životů, poslouchám, co kdo říká, mám to zapsané v povědomí a časem se všechno vydere na povrch. Ale třeba

skladba Musím se odrazit dál, která je na albu také, vznikla původně jako báseň a jmenovala se Tašky. Až později jsem ji přepsala do písničky, která byla ze začátku dost alternativní, ale právě Blanka mi řekla, abychom ji udělaly víc popovou a pro lidi.

 

Tíhnete tedy k alternativě?

Určitě. Myslím, že ve finále fakt nejsem žádná popová ikona, ale spíš blázen, který by chtěl na stagi vymýšlet nové věci a hlavně je dělat jinak. Často se nechám na podiu unést, ale vím, že přesně na to fanoušci skvěle reagují. Takže i když se na internetu občas objeví špatné názory, lidé, co přijdou na koncert, odchází spokojení. A to je známka toho, že svoji práci dělám dobře.

 

Často rapujete o vztazích. Třeba skladba Ikona je o klukovi, co vám čte SMSky. Existuje ve vašem životě někdo takový?

I když to tak působí, Ikona právě vůbec není o holce nebo klukovi. Chtěli jsme totiž původně napsat skladbu o psech a já si řekla, že bych si ráda udělala ze vztahů srandu. Ve svém okolí si totiž všímám, že český národ je zvyklý mít psa a upnout se na něj, když jim nějaký vztah nevyjde. Tahle písnička měla původně vyjít i s videoklipem, který jí měl dát význam. Ale nevím, jestli nakonec vznikne, jelikož jsem už hodně změnila pohled na tvorbu.

 

Jako nejemotivnější kousek jste označila Tobě se nechce jít. O kom písnička je?

Napsala jsem ji o svém srdci, které bylo zavřené a já doufám, že se otevře.

 

Co se ve vašem životě dělo, když tahle skladba vznikala?

Asi jsem byla bezcitná, jelikož jsem všechny emoce dusila uvnitř sebe, kolem měla zeď a prostě jen doufala, že se zbourá. Člověk na sobě totiž nemůže mít pořád brnění a bát se, že mu někdo ublíží, tak prostě nejde žít. Nejsem si ale úplně jistá, že se to už úplně povedlo.

 

Co se týče hostů na albu, tak všechna spojení působí efektivně a nenásilně. Jak probíhal jejich výběr?

Všechno vzniklo naprosto přirozeně, a tak se na desce objevili lidé z mého okolí, u nichž jsem rozhodně neřešila, jaké mají jméno nebo jak působí na veřejnost. Nechtěla jsem totiž jít tou cestou, že oslovím známé tváře a to mi pak přinese nové posluchače. Možná že trošku lituju, že hostů není víc, ale myslím, že je to nakonec tak správně.

 

Asi nejvýraznější z nich je pro mě anglická zpěvačka Lazy Hammock. Jak tahle spolupráce vznikla?

Vystupovaly jsme spolu v rámci jednoho festivalu a daly se dohromady právě přes Blanku Maderovou. Můžu říct, že jsem vážně strašně ráda, že mi v To The Wind zahostovala právě Lazy. A je pro mě někdy až překvapivé, jak skvěle na ni lidé na koncertech reagují.

 

Rapujete v ní o tom, že se nebudete trápit věcmi, co o vás kdo říká...

Trápit se tím rozhodně nebudu. Říkalo se o mně už spoustu věcí a říkat se bude. Na druhou stranu, každý má právo vyjádřit svůj názor. Já rozhodně žádný z nich neodsuzuju a nakonec jsem možná i ráda. Ale kdybych si je brala k tělu, hodně by mě zasáhly. A to nejde. Musím pořád nějakým stylem pokračovat dál.

 

Sledujete ostatní české raperky?

Koukám se na ně jen informačně, jelikož mě baví hip hop studovat. Takže určitě sleduju, co se na scéně děje, udělám si na to svůj názor, ale že bych se jimi inspirovala, to rozhodně ne.

 

V rozhovorech jste se také vyjádřila, že nepatříte na hip-hopovou scénu. Proč?

Já si totiž myslím, že jestli bych někdy dělala hip hop takový, jaký je, tak by to určitě nebylo v České republice. U nás se hodně inspirujeme Amerikou, ale málo tím, co by tomu česká kultura mohla dát. Podle mě pro tuhle zem není hip hop úplně ideální, protože lidé jsou tu navyklí na jiné nástroje a hlavně jsme Slované, kteří mají svoje historické změny v hudbě a od Ameriky hodně odlišné. Takže jestli někdy budu dělat hip hop, tak rozhodně v zahraničí.

 

Takže byste se chtěla prosadit i v cizině?

Možná ano. Ono se to nezdá, ale já už v Česku dělám hudbu přes sedm let a první stránku, kde mě lidé poslouchali, jsem si založila v roce 2009, což je dlouhá doba. Chtěla bych se v životě také trošku posunout, protože nejsem typ člověka, který bude v „Česko-Slovensku" dvacet let makat a když to řeknu hloupě, jednou třeba vyprodá sál v Kutné Hoře. Chci zkusit všechno, jelikož svět je obrovský a lidé to často vůbec nevnímají. Navíc myslím, že zdejším posluchačům už jsem dala všechno, co jsem měla a téhle kultuře už nemám zas tolik co předat, i když se budu dál snažit. Vždyť já na internetu vydala okolo dvou set písniček.

 

Myslíte, že odezva tuzemského publika je adekvátní tomu, kolik úsilí jste do hudby vložila?

Myslím, že na internetu celkem ano, ale na koncertech určitě ne. Věnuju se hudbě úplně každý den, přemýšlím nad ní a pomáhám s ní jiným interpretům, takže bych asi čekala víc. Ale musím zase říct, že když už se fanoušci na koncertech objeví, tak jsou do mojí tvorby opravdu ponoření. Tím pádem se bavím jen o číslech a ve výsledku to vlastně asi adekvátní je.

 

Působíte jako rebelka, která je nad věcí a s ničím se příliš nepáře. Jste taková i ve skutečnosti, nebo je to jen součást image?

Myslím, že i ve skutečnosti. Život mě naučil chovat se tímhle způsobem, jelikož nebyl vždycky úplně jednoduchý. Takže jsem schopná schytat rány.

 

Kdy jste tu schopnost získala?

Když mi bylo sedm let, umřela mi kamarádka. To byla chvíle, kdy jsem si začala uvědomovat, že život umí být drsný, může dát i vzít a hodně se pro mě změnilo. Nikdy předtím jsem se totiž nad podobnými věcmi nepozastavovala. Hodně věcí jsem si pak také ujasnila během práce na albu a došla k názoru, že se musím spoléhat hlavně sama na sebe, což je asi největší schopnost. Dost jsem se osamostatnila, dospěla a pochopila, že existuje dobro i zlo.

 

Vaše skladby mají obrovský ohlas v rádiu. Jaká je věková skupina vašich fanoušků?

Jsou to už dospěláci. Holky i kluci ve věku kolem osmnácti, dvaceti let. Což je dost zajímavé, jelikož hodně rapperů má mladší publikum.

 

Ovlivnilo tohle zjištění směr vaší tvorby?

Vůbec. Já nikdy nedělala hudbu proto, abych trefovala trh. Myslím, že kdyby ano, byla bych teď mnohem slavnější. Jenže o to mi vlastně ani nejde, nechci být známá za něco, čím nejsem. Je pro mě důležité předat lidem svoje myšlenky, být sama sebou a nechovat se jako celebrita, co si myslí, že je výš než ostatní.

 

Plánujete v blízké době vyrazit na turné?

Ještě uvidím. S kapelou Lola teď totiž máme za sebou turné k singlu Hra o city a upPřirozeně se ale vyskytuju a zpívám na různých akcích, ať už jde o hudební festival nebo Den jídla. Takže koncerty budou určitě, ale dál se ještě uvidí.

 

Jaké cíle má SharkaSs do budoucna?

Velké a vždycky jsem měla. Takže klidně vyrazím dobýt svět a vůbec mi to nevadí takhle říct. Je jedno, jestli za pět nebo deset let, protože jako malá holka jsem také netušila, že jednou budou moje skladby hrát v rádiu a televizi. No a přišlo to a věřím, že to přijde i teď.římně, čekala jsem větší odezvu. Tak si říkám, že když na moje písničky lidé reagují hlavně na sítích, půjdu asi tím směrem, i když se předpokládá, že k albu bude turné.