Starosta: Na technaře bych hodil granát (fejeton Pavla Herota)

Na některých místech České republiky pálením čarodějnic poslední dubnové noci začala letošní techno akcemi její sezona. Stalo se tak i v Meziříčku na Třebíčsku, kde se stala spíše honem na čarodějnice. Nic nového, nevole a protesty občanů doprovázejí prakticky všechny technoparty, ať se konají kdekoliv. Ovšem v Meziříčku spustila lavinu lží a pomluv, vymykajících se rámci slušnosti. Tato kauza bude mít zřejmě dlouhodobější trvání a nevyhne se pozornosti v zahraničí. Každý má možnost přesvědčit se na internetu a dozvědět více o průběhu akce. Vytvořit si vlastní názor i na obzvláště některé publikované výroky občanů, které jsou totožné s těmi z doby normalizace a dokazují ztrátu paměti i svědomí. Netolerantnost některých lidí k občanským právům a svobodám je známkou zaostalosti, poněkud nebezpečné a alarmující. Dokazující neschopnost najít si určitý filozofický pohled na svět. Lehce nás může tlupa jedinců opět prokazatelně dezorientovat v otupělé mávající a heslovité davy. Světový ekonomický útlum a globální krize přeje těmto fanatickým skupinám. Reakce na technoparty v Meziříčku potvrzuje sílící extremismus, xenofobii v naší zemi. Ideální společnost nikdy nebyla a nebude. Můžeme ji pouze udělat o něco lepší, díky smyslu pro spravedlnost a to také nikoliv absolutní spravedlnosti za pomoci násilí,zlobě, jenž kulminuje k ještě horšímu stavu - nespravedlnosti. Totéž platí o pravdě. "V zajetí slov" napsal spisovatel Karel Čapek: "Pravda se sice řídí podle skutečnosti, ale ještě lepší je, řídí-li se skutečnost podle pravdy." Nejlepší jsou pravdy, ze kterých se může skutečnost něčemu dobrému naučit. Politická neschopnost hraničící až s teroristickým výrokem Bin Ládina zazněla z úst pana Záškody, starosty nedaleké vesnice Budkova pro MF Dnes: "Já jsem tak rozčílený, že snad vezmu granát a hodím ho na tu technoparty. Tady lidi celý týden pracují, aby vydělali na ty nefachačenka. A pak se ani nevyspí a neodpočinou kvůli tomu hluku. Co úřady, policie? Copak to není nikdo schopný zastavit?" Pan starosta se veřejně zeptal, co na to policie? Ta mi odpověděla skrze svojí mluvčí v Třebíči Marcelu Lavickou: "Mohu pouze konstatovat, že tento výrok bude předmětem dalšího šetření a rozhodně nezůstane bez našeho povšimnutí". Podle mých posledních zpráv zabývají se již výrokem starosty i některé pražské státní instituce. Následně po srazu vyznavačů stylu techno vznikla "Petice za dodržování právních předpisů a norem ČR při akcích typu "technoparty" pořádaných u obce Meziříčko v okrese Třebíč". Z mého pohledu velmi významově labilně formulovaná a mizerně slohově napsaná. Smutné je, že vzešla z pera obecních představitelů tří nejvíce přilehlých vesnic. Příště bych doporučil nechat si ji zredigovat některým, v českém jazyce talentovaným, žákem ZŠ! Nebo zlost zatemnila mozek signatářům výzvy natolik, že nebyli schopni se vyvarovat celkové úpravy jejího textu? Na stovky občanů přilehlých vesnic se podepsalo pod znění protestních požadavků adresovaných hejtmanovi kraje Vysočina, (jméno neuvedeno). Předně proti organizování "tzv. hudebních produkcí" a jejich hlučnosti. Porušování ostatních hygienických norem, poškozování životního prostředí, k páchání přestupků proti veřejnému pořádku i dokonce k trestné činnosti, aroganci majitelů tj. soukromých vlastníků, na kterých "hudební produkce" proběhla. Upozorněno je v ní dokonce i na neschopnost kompetentních státních orgánů. "Technoparty v Meziříčku proběhla bez problémů a bez nejmenšího zásahu policie," zareagovala ve svém emailu tisková mluvčí Marcela Lavická. "I já jsem se zúčastnila průběžného dohledu. Jediným problémem byla hlučnost, která nebyla tak velká, aby se akce zrušila. A především hlučnost je věcí hygieny. V sobotu večer došlo k jedné dopravní nehodě." Hygienická stanice mi sdělila, že pokud chci jejich vyjádření, musím vyplnit jejich dané formuláře, podle dodatku paragrafu toho a toho, což by se časově protáhlo, že bych do té doby ještě někde potratil náhubkovou ochranu. K aroganci majitelů pozemků, nikoliv organizátorů, manželů Skalických, Miroslav "Skalák" Skalický řekl: "Se mnou zástupci obcí vůbec nehovořili. Přišli sem, když jsem nebyl doma. Začali tady hučet do Šárky (manželka M. S., pozn.autora). Ta z nich byla zoufalá. Asi dobře věděli, že budu pryč. Vtrhnout na ženu je jednoduší a zavalit jí jeden přes druhého otázkami a požadavky." Nálady proti hudebním produkcím, které establishment nechápe, dokumentuje článek Zdeny Bakešové z Rudého práva (březen 1983) "Prevít rock a my!" Pro Rudé Právo vypsala redaktorka Bakešová pasáže z ideologického týdeníku tehdejší Komunistické strany. Cílená akce StB byla namířena proti nové vlně českého rocku a po dva následující roky perzekuovala zákazem činnosti i některé dodnes známé zpěváky, hudebníky a skupiny. Oba články se vyjadřovaly podobnými myšlenkovými formulacemi s patřičnými uvozovkami a tak, jako petice z Vysočiny, jsou plné totožných výlevů a to i po šestadvaceti letech. Jenom pro připomenutí "tzv. umělci", fakta, co by rozhodně neměly zůstat bez odezvy a nebo také výlev samotné soudružky autorky, která na závěr napsala: "Je povinností všech zřizovatelů (tím myslela i Národní výbory, dnes Obecní úřady) pod jejichž hlavičkou podobní "umělci" pracují, aby provedli přísnou kontrolu jejich činnosti a vyvodili z jednotlivých případů nekompromisní závěry!" V této době jsem potkal jednoho z postižených, Jiřího Vondráčka z tehdejšího Abraxasu. "To není pouze zásah proti rockové hudbě, ale proti svobodě mladých lidí!" řekl tehdy v rozrušení. Vraťme se ještě z třiaosmdesátého roku o něco málo let zpět do historie. Významné západní politické, kulturní osobnosti, včetně některých nositelů Nobelovy ceny míru, protestují proti nezákonnému uvěznění zprvu šestice hudebníků, později dalších mladých lidí, seskupených kolem skupiny Plastic People v roce 1976. Tato událost byla příčinou založení Charty 77 v lednu 1977. V oné šestici byl souzený a odsouzený do věznění i Miroslav "Skalák" Skalický, majitel pozemků a prostoru, kde se uskutečnila technoparty. Kolik jenom stovek tisíc občanů dokázal zmanipulovat stranický tisk proti štvavé kampani vůči mladým lidem. Podepisovaly se petice z přesvědčení, neznalosti, strachu na všech možných pracovištích, školách, úřadech. Vznikla Anticharta, jenž morálně zdiskreditovala známé umělce v očích hrstky slušných lidí. Opětná stejná nenávist, jako ta dnešní vůči technařům. Ke každé mladé generaci patří revolta, jinakost. Neformální pohled na život a svět. A buďme jenom rádi, že tomu tak je. Přeci po nich nebudeme žádat, přikazovat jim, aby přijali někdy naše konzumně konzervativní, existenční konvence. Pozastavili bychom tak vývoj celé společnosti, jenomže to je pro nás starší těžce pochopitelné. Za meziříčskou peticí se skrývá daleko větší problém. Technoparty speciálně na tomto místě odstartovala záminku, jak dát najevo, kdo v tomto státě ještě má moc, kam cestuje jeho snící mysl a to do království, kde všechno bude všech. A navzdory globálnímu oteplování se podaří poručit větru a dešti. Právě petice posloužila některým těmto lidem projevit sílu svého vlivu na místní populaci k zcela záměrnému šíření nenávisti i dodnes trvající vůči bývalým politickým vězňům a emigrantům. Kdo asi vymyslel známý slogan "nechejte tady své peníze a táhněte, odkud jste přišli?" A pokud neuposlechl a měl ještě tu troufalost postavit si tu sídlo podobné hradu, jako v případě Skalického, jinak"zloděje, šmelináře" jak je tu některými častován, jinak také vězně svědomí, emigranta, závist nezná mezí. Bydlím zde, vím tedy o čem píši. Běžná ukázka českého nihilismu trvajícího od nástupu fašismu až dodnes. Bydlím kousek od Meziříčka. Je mi známo, že petici podepsali i lidé, kterým vadil způsobený hluk, někdo je přecitlivělý vůči němu. Možná právě kvůli tomu bydlí na vesnici, kde život není zrovna lehký. Dalšího šokuje zdrogovanější parta koupající se v odpadové stoce místního rybníku. Pokud ho mládež místním nevypila a nepozřela všechny ryby, neviděl bych v tom zase takovou tragedii. Můj kamarád, hudebník Mikoláš Chadima, na celý tento problém zareagoval: "Nerozumím tomu, proč si lidi ten městskej bordel potřebujou udělat někde na mýtině v lese. Pokud jsou stranou, je mně to fuk. Pokud ne, i ostaní občané mají právo na to nebýt obtěžováni, někdy i více než třídenním nonstop hlukem. Zkrátka moje svoboda končí tam, kde omezuje svobody jiných." Zanechme dalších petičních argumentací. Daleko důležitější je celý problém neřešit intolerancí, vzájemnou nesnášenlivostí. Prozatím vzniknul jenom prachbídný cár papíru, který nic nevyřeší, hlavně zásady společného soužití, byť daleko hůře se smiřujeme s bezvýznamnými malichernostmi, než se zásadními nešvary. Máme-li vedle sebe žít v pochopení a smíru je nutné se na těchto zásadách domluvit, výměna názorů tyto dveře otevírá, nikoliv řeší. Jsem ochotný se po jednotlivých vesnicích setkat s těmi,co podepsali petici, uskutečnit besedy s nimi, i s dalšími. Pozvat příslušné orgány, policii, hygienu, další odborníky třeba z odboru životního prostředí, hejtmana kraje nevyjímaje. "Nabízím slušně se domluvit" řekl mi Miroslav Skalický a dodal: "Rád bych tu udělal kulturní centrum zábavy, pro děti vybudoval bazén, jenomže, když tu organizuji zábavu, rodiče mladým zakazují se na ni zúčastnit s tím, že se tu povalují injekční stříkačky a další nesmysly. Nenašel jsem tu doposud ani jednu. Dneska kousek odtud vysypal někdo na okraj lesa dva pytle odpadků, odklidil jsem je. A uklidím znovu, když se tak stane.. A přitom kdosi přibrzdí s autem a křičí po mně, že to nepodepsal, to samé některé děti se mi svěřují, že oni, oproti jejich rodičům nic nepodepsali. Seděl jsem v kriminále, podepsal Chartu za to, aby lidé byli svobodnější, k druhým tolerantnější. Čekám, že si mě pozve hejtman, a i s ním najdeme řešení, pokud bude rozumný." V době, kdy vznikala petiční intervence podepsal jsem částečně protestní výzvu, ale spíše interpelaci, či prosbu: "Za Česko kulturní!" Politika versus kultura. Nezávislá, živá, jejíž stav se neustále zhoršuje a je nutné, aby zodpovědní političtí činitelé tento důležitý problém více řešili. Cílem této iniciativy je také upozornit na fakt, že kultura kultivuje společnost, učí a nabádá k toleranci, tvořivému myšlení. Udělejme vstřícná gesta a pokusme se chovat v tomto kraji kulturněji a nikoliv jako zbabělci, co se dokáží pouze podepsat a utéci se skrýt! Zahajme diskuzi a to nikoliv s lidskou hloupostí. Pavel Herot Redakčně upraveno.