PENDULUM LIVE v Praze

Australský projekt Pendulum vznikl roku 2002, kdy se producenti Rob Swire a Gareth McGrillen spojili s uznávaným deejayem z Perthu, který si říkal El Hornet, jinak občanským jménem Paul Harding. Jednotliví pánové už měli za sebou jak drum and bassovou produkci, tak breakbeat, hardcore i členství v metalových a punkových kapelách, před šesti lety se však všichni sjednotili a dosáhli toho, co se ještě nikomu mimo Velkou Británii nepodařilo. Během prvního roku své společné kariéry dobili trůn drum and bassové scény.

Jejich první památné singly jako „The Vault“ či „Back 2U“ způsobily svým novým hutným zvukem převrat v klubech po celém světě a dodnes je slýcháme snad na každé zlomené party. Debutového alba „Hold Your Colour,“ jemuž vévodila neslýchaná pecka „Slam,“ se prodalo 225 000 kusů a pendulovský remix legendární hitovky „Voodoo People“ od Prodigy upoutal pozornost i těch posledních neználků díky časté rotaci na BBC Radio 1. Členové Pendulum sjezdili celý svět jako DJs a i nám několikrát přijeli představit, co drum and bassová elita právě ukutila ve studiu, nyní jsou ovšem na turné společně, a to jako kapela.

Na celý minulý rok se Pendulum ztratili z očí veřejnosti, nahrávali své druhé album a pilovali svůj zvuk pro živá vystoupení. Co je však skutečnou podstatou Pendulum, to vám pánové nejlépe vysvětlí sami:

„Chceme, aby naše hudba byla takovým dobrodružným únikem z reality. Technologie se zlepšují, produkční technika je stále dokonalejší a leckdo by řekl, že kvalita zvuku taky, ovšem něco se nám zatím vytratilo – ten původní pocit úniku a otevření se zážitkům, které ve všedním životě chybí. To je přesně ta energie, která nás původně přitáhla k elektronické hudbě. To je ta strhující síla, jíž kdysi měli Led Zeppelin, The Beatles a kterou ještě dnes cítím z Tool, Mars Volta nebo Queens of the Stone Age.

Pro nás bylo proto logické zkombinovat elektronickou hudbu s rockovou energií, ovšem nejdřív jsme museli přijít na to, jak to udělat, aby to neznělo lacině. Za posledních deset let jsme viděli plno rockových kapel, které si přizvali někoho se syntezátorem nebo s gramofony, a mnoho deejays, kteří do svých tracků použili jasný kytarový riff. Je jasné, že jim šlo o to samé, jenže v praxi to stejně znělo dost prvoplánově. Podle nás je tu ještě hodně prostoru, kam by se dalo jít, a tak se pokoušíme být důslední.

Zapni si jakékoliv rádio a uslyšíš tucet tracků, které jsou buď o tom, co obyčejně zažívá každý z nás, nebo jak bys měl ’bauncovat’ svým zadkem na parketu – zní to většinou profesionálně, ale obvykle za tím už nic víc není, žádná přidaná hodnota. My bychom chtěli slyšet něco nového a vzrušujícího, jenže takové tracky se dneska na tomhle světě nepíšou. Proto trávíme každičkou vteřinu skládáním hudby, která nás odnese pryč z téhle galaxie – nás i všechny další, kteří to cítí stejně.”