Vystoupení skupiny SPOLČENÍ HLUPCŮ

Teplická hudební skupina Spolčení hlupců vznikla na jaře roku 2004 nepravděpodobným setkáním tehdy již vyspělých muzikantů s nehudebníky v příšeří nevytápěné garáže. Díky invenci a píli se postupem času zvolna začala prosazovat do rockových klubů a na letní festivaly. V pestrém nástrojovém složení, v němž nechybí housle, saxofon a akordeon, tvoří svébytné písně, které se nezříkají vlivů balkánské, španělské či cikánské melodiky, francouzského šansonu, reggae, jižanského blues či třeba latinskoamerického tanga, které drží pohromadě rocková přímočarost. S tím souvisejí i texty, které jsou kromě češtiny též v romštině, rumunštině, francouzštině, španělštině či ruštině. Pokud byste však odhadovali, že jde o worldmusic, hudebníci by s Vámi rozhodně nesouhlasili! Na sklonku roku 2007 kapele vyšlo u vydavatelství Ears & Wind Rec. (www.sopel.freemusic.cz) debutové album SUDETENMUSIC, které nahrála ve studiu A-zyl Ládi Veselého (http://www.A-zyl.cz). Název desky vystihuje, že ač je muzika Spolčení prodchnuta mnohými vlivy, zakotvena je v neopakovatelném geniu loci Teplic. Album obsahuje 12 písní a sponzorsky se na něm podílela Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR. Skupina vystoupí 23.8.2008 v Jimramově v parku Bludník. Koncert začíná v 15:40 hodin. Volný monolog zakládajícího člena Pavla Krase Jak se stane, že vznikne taková kapela? Třeba tak, že vám zavolá kamarád z mládí, že máte druhý den přijít na první zkoušku. Je vám třicet a s hudbou nemáte v podstatě nic společnýho. Máte 24 hodin na to, abyste si zvolili nástroj, a macecha má doma shodou okolností starou harmoniku, kterou vám za tisícovku přenechá. Přikoupíte ještě láhev a přijdete do garáže plný suverénně jamujících mladých kluků a holek. Sednete si do kouta a čekáte, kdy vás vyhodí, ale kupodivu se to nestane. Druhý den vyspíte kocovinu a k nelibosti sousedů v paneláku začnete denně dvě hodiny cvičit. Nikdy byste tomu nevěřili, ale přijde první koncert. Dorazí především kamarádi, vy si podáváte dveře od záchodu s podobně pobledlými spoluhráči. Blahořečíte mizernýmu zvukaři, který vás nazvučil tak, že nejste vůbec slyšet. Nějak to dopadne a po koncertě se samozřejmě opijete. Zjistíte, že kapela je životaschopná, ale má dva zásadní problémy. Disciplína je neznámý slovo, zkoušky začínají pozdě nebo vůbec ne. A i když přece jen vznikají nový písničky, nikdo se nemá k domlouvání koncertů. Kvůli prvnímu problému si přečtete Machiavelliho. Kvůli řešení druhýho si začnete od nuly budovat kontakty, a snažíte se přitom zachovat si důstojnost. Mezitím prožíváte úděl maloměstský kapely. Lidi odcházejí studovat do Prahy nebo se ztrácejí ve světě. Aniž byste nějaké znali, sháníte nové muzikanty. Přijdete o zkušebnu, jinou seženete až za městem, v bývalém skladu CO. Po čase naleznete ampulky s nápisem sarin, pro jistotu zavoláte na OHES a do dvou hodin je vesnice obklíčená kosmonauty z protichemické jednotky. Konečně jste místně populární, všechno se postupně lepší. Pak odejdou třeba housle a začínáte znova. Ale koncertů i příznivců přece jen pomalu přibývá, zdálo by se, že dílo vzkvétá pod rukama. Četl jsem rozhovor s Jiřím Smetanou, managerem Kale. Říkal, že mu chyběla sdílená radost. Dostal kapelu do Carnegie Hall. Muzikanti to považovali za samozřejmé a Věra Bílá byla otrávená, že má na hotelovým pokoji málo čokolády. Seženete prima festival, ale: Nepohodlný cestování dvěma starýma škodovkama. Žádná večeře. Blbej čas. Seženete další a doufáte, že to snad bude krapet lepší. S nasazením života a vlastních peněz nahrajete (díky, Láďo Veselý z Řetenic) a u oficiálního labelu vydáte první desku. Firmička, která vám slibovala udělat „takovej menší humbuk“, se k vám po vydání zrovna moc nemá. Produkce se chovají nadále přezíravě, a když už ne, cesťák je skoro sprostý slovo. Abyste snížili náklady za dvě auta, paradoxně zakoupíte za čtvrt miliónu mikrobus. Bubeník vám řekne, že těch dvěstě kilometrů z Teplic do Prahy a zpět přece musíte zmáknout za 250,- Kč. Ale to všechno není vůbec důležitý. Spolčení hlupců žije, má desku a hraje. A to důležitý je. Aspoň pro mne. Možná i pro někoho jinýho…