Panic At The Disco
Zapomeňte na vteřinu všechno, co víte o Panic At The Disco. To znamená zapomenout, že se jejich debutového alba A Fever You Can’t Sold Out z roku 2005 prodalo přes 2,2 miliónu, že se jejich videoklip k
“I Write Sins Not Tragedies” stal hitem #1 na MTV a získal jednu z cen za nejlepší video roku 2006. Taky si z paměti vymažte všechny ty vyprodané kluby a koncertní sály, kde Panic At The Disco hráli během posledních tří let a veškerou jejich hudbu, která se vznáše
Dnes se taková senzace, jakou Panic At The Disco jsou, příliš často nevidí. Proto by se většina kapel u druhé desky na jejich místě nesnažila o žádné dramatické změny. Panic At The Disco ale jako většina kapel nejsou. Místo toho se kapela - kytarista Ryan Ross, bubeník Spencer Smith, zpěvák Brendon Urie a baskytarista Jon Walker—rozhodla natočit svou druhou velkou desku, jakou si ji oni sami přáli.
I když je jejich albová novinka Pretty. Odd. stejně chytlavá a podmanivá jako jejich debut, exkurze ve sbírkách desek jejich rodičů pomohly vytvořit úžasné popové album s ozvěnami toho nejlepšího od Briana Wilsona, Beatles či méně známých Zombies. Ale ani sama kapela v jednu chvíli netušila, jestli Pretty. Odd. přinese ovoce.
Panic At The Disco začali pracovat na novém albu před rokem, ale když už měli v rukávu pořádnou hromadu písniček tematicky spojených, rozhodli se na chvíli přestat a ohlédnout se. “Aniž bychom cokoliv vyhodili, rozhodli jsme se dát všechno, co jsme měli, stranou a snažili jsme se ke druhé desce přistupovat podobně jako k té naší první,” vysvětluje Ross. “Pokoušeli jsme se k písničkám přistupovat individuálně a napsat něco, co by neznělo jako to, co jsme kdy předtím složili,” pokračuje. “A teď jsme konečně ve fázi, kdy si můžeme sednout a poslechnout si hotovou desku a já vím, že jsme s ní spokojení. Takže to rozhodnutí bylo správné - zvlášt když v budoucnosti dojde nejspíš i na ten náš původní nápad.”
Tím nechceme říct, že Pretty. Odd. není nijak ambiciózní projekt - naopak. Od psychedelického prvního singlu (a videoklipu) “Nine In The Afternoon” k spaghetti-westernové pecce s dechy “Pas De Cheval” a přímočaré popové hitovce “Northern Downpour,” Pretty. Odd. dokazuje, jak moc kapela vyrostla od doby, kdy v sedmnácti skládali svůj debut. “Nebylo to vědomé rozhodnutí zařadit na album vlivy starší popmusic, bylo to jako na začátku šedesátých let, kde nebyly žádné škatulky a v písničce takový trombón nebo housle nezněly nijak divně,” vysvětluje Smith a dodává, že zaprášená rodičovská sbírka desek pomohla kapele se zvukově osvobodit.
Další velký rozdíl mezi jejich dvěma alby je ten, že se základní instrumentace Pretty. Odd. nahrávala v Palms Hotel v jejich domovském Las Vegas, zatímco smyčce a mix spatřily světlo světa v legendárních Abbey Road Studios v Londýně za pomoci jejich producenta držitele cen Grammy a Emmy, aranžéra a skladatele Roba Mathese. “Byl to úžasný zážitek,” říká Smith a dodává, že nahrávání smyčců ve studiu č.2 v Abbey Road bylo téměř surrealistické, když vezmeme v úvahu, že kapela musela kdysi telefonovat majiteli gramofirmy Johnu Janickovi s prosbou, jestli můžou najmout za tři sta dolarů trumpetistu na své debutové album. “S tou orchestrací a s tím, jak to vyšlo na desce jsme opravdu spokojení a to je asi největší rozdíl při srovnávání obou alb,” dodává Spencer.
V duchu koncertů umělců jako jsou David Bowie nebo Pink Floyd, Panic At The Disco plánují pokračovat v jejich tradici úchvatnými a vizuálně náročnými představeními. Kapela si je ale jistá i kvalitou hudby samotné na novém albu. „Věřím, že lidé nám dají za pravdu, že Pretty. Odd. jako naše první album nezní,” vysvětluje Ross. “ Hodně písniček zní úplně jinak, ale myslím, že je to o moc kreativnější, nápaditější a zajímavější než většina toho, co dnes boduje v hitparádách.”
la éterem v rádiích a televizích po celém světě.
