Dokument Universum Brdečka připomene tvůrce českých filmových hitů Limonádový Joe, Tajemství hradu v Karpatech nebo Adéla ještě

Film Universum Brdečka vznikl v produkci Evolution Films producenta Ondřeje Zimy v koprodukci s Českou televizí a podpořil ho Státní fond kinematografie. Distributorem filmu je společnost Aerofilms. Celovečerní dokument natočil režisér a čtyřnásobný držitel Českého lva Miroslav Janek (Občan Havel, Olga, Filmová lázeň, Normální autistický film). Jeho snímek o Brdečkovi plyne zcela přirozeně jako nenucený hovor s blízkými hlavního hrdiny, včetně jeho dcery, novinářky a spisovatelky Terezy Brdečkové. Tvůrci ve filmu o Brdečkovi, který proslul nejen svou spoluprací s Jiřím Trnkou, Janem Werichem nebo Oldřichem Lipským, ale ve světě se proslavil jako respektovaný režisér animovaných filmů, nepoužívali kromě jediného žádné dobové archivní záběry. „Ve snaze najít nějaký jazyk pro tento film jsme od začátku vyloučili rozhovory s pamětníky - oni tedy už stejně skoro žádní nejsou - a zároveň jsme se rozhodli nepoužívat dobové archivy, protože by to mohlo vést ke stereotypní ilustrativnosti. A my jsme toužili dostat se dovnitř Brdečky. Potřebovali jsme veškerý filmový čas jenom pro něho," říká režisér Miroslav Janek.

Osobnost Brdečky přibližují tvůrci především prostřednictvím jeho rozsáhlé tvorby, a to nejen v podobě animovaných či hraných filmů, ale také skrze náčrtky, storyboardy, vytříbenou práci se slovy, kresby či oblíbené výtvarné objekty a osobní „poklady". Režisér Miroslav Janek a střihačka Tonička Janková tak ve filmu citlivě odkrývají bohatý vnitřní život člověka, který se dle svých vlastních slov snažil vytvořit „svět zázračně oživlých obrazů, grafik, olejů, akvarelů, fresek a mozaik". Film také hledá odpověď na otázky, kde hledal Brdečka inspiraci či zda byl více scenáristou, režisérem, kreslířem, či publicistou. Sám Brdečka ve filmu říká, že rád střídal režijní práci s psaním scénářů. „Cítil se filmařem, to je jasné. Vyhovovalo mu mimo jiné, že není nějaký solitérní titán a vejtaha, ale že je součástí široké komunity profesionálů, kteří byli a jsou dodnes na svůj obor pyšní. I v dobách, kdy nemáme na co," říká Tereza Brdečková. Animovaný film však pro něj i přes jeho scenáristickou práci zůstal srdcovou záležitostí. Svět oživlých obrázků ho fascinoval. „Lidské city, a zvláště ty silné, lze stejně dobře vyjádřit v animovaném filmu jako v tom hraném. Jde jen o to najít tu pravou stylizaci," podotýká k tomuto tématu ve filmu sám Jiří Brdečka.  „Otec věděl, že dobře kreslí, ale zajímal ho oživlý svět opravdu velkých, zralých malířů. Neviděl sám sebe jako výtvarníka. Kreslit ale nikdy nepřestal a jeho storyboardy jsou výtvarná díla sama o sobě," říká Brdečková.

Jiří Brdečka se narodil v roce 1917 do učitelské rodiny v Hranicích na Moravě, po maturitě na gymnáziu studoval nejprve kreslení a zeměpis a následně dějiny umění. Po zavření vysokých škol v období okupace se věnoval novinové karikaturní kresbě a humoristickým článkům a psal drobné povídky. Právě tehdy vznikla i první seriálová verze Limonádového Joa, do které Brdečka vložil svou lásku k westernům a romantice Divokého západu a který se stal předlohou pro kultovní film Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra Oldřicha Lipského z roku 1964. „Myslím, že otcův romantický český sen o Divokém západě pramenil z touhy po prostoru, svobodě, nezávaznosti a velikosti," říká Tereza Brdečková. A dodává, že také z určité touhy po světovosti a překonání provinciální malosti. „Byl to americký, tedy nedostupný sen, o němž se dalo snít i si z něj dělat legraci," uzavírá scenáristka. Brdečkův záběr byl celkově široký, v průběhu svého života pracoval v Lucernafilmu, poté ve studiu animovaného filmu AFIT, kde se tehdy potkala budoucí špička české animace. Sám Brdečka byl ve světě považován za jednoho ze zakladatelů „antidisneyovské" animace, coby režisér animovaných filmů byl celosvětově respektován a jeho snímky sbíraly ceny na filmových festivalech. Pro každý film si vybíral jiného výtvarníka - například spolu s Jiřím Trnkou stojí za animovaným filmem Pérák a SS, s Kamilem Lhotákem pracoval na filmu Vzducholoď a láska, s Vratislavem Hlavatým zase na Drahouškovi Klementýna, dalšími spolupracujícími výtvarníky byli například takové ilustrátorské osobnosti, jako Adolf Born, Jiří Šalamoun či Eva Švankmajerová. V roce 1945 se Brdečka stal filmovým kritikem v Lidových novinách, což ho nasměrovalo ke scenáristice. Filmy miloval a učil se o nich tím, že se na ně díval. Zásadním kariérním zlomem pro něj byl rok 1947, kdy si jej sám Jiří Trnka zvolil jako scenáristu svého prvního filmu Císařův slavík. Ten jej také coby talentovaného scenáristu později doporučil Janu Werichovi. S ním Brdečka napsal slavnou komedii Císařův pekař a Pekařův císař, čímž sám sebe katapultoval mezi přední české scenáristy. V roce 1957 se Brdečka stal režisérem ve studiu Bratři v triku a jako scenárista byl pak zaměstnán ve Filmových studiích Barrandov. V roce 1960 přistoupil do projektu Vojtěcha Jasného, pohádky o touze a spravedlnosti Až přijde kocour. Sám Brdečka považoval tento snímek, který byl vyznamenán Zvláštní cenou poroty na MFF Cannes v roce 1963, za snímek, do kterého vložil nejvíc ze sebe. Na konci sedmdesátých let natočil režisér Oldřich Lipský podle Brdečkova námětu a společného scénáře film Adéla ještě nevečeřela a v roce 1981 Tajemství hradu v Karpatech. Jiří Brdečka zemřel předčasně v roce 1982.

Výstava o Brdečkovi na Chvalském zámku v Horních Počernicích bude pojata jako rekonstrukce světa dětství, mládí, života a inspiračních zdrojů Jiřího Brdečky. Návštěvníky tak zasvětí například do světa westernů, které Brdečku uchvátily, k vidění zde budou i obrazy jeho přátel z řad malířů, jako je například Kamil Lhoták či Adolf Born. Výstava připomene i Brdečkovy slavné hrané filmy a představí barrandovské dekorace a kostýmy z filmů, na kterých spolupracoval s Janem Werichem, Jiřím Trnkou a dalšími. Chybět nebudou ani jeho ilustrace, kostýmní návrhy, storyboardy k animovaným filmům, filmové plakáty a dobové fotografie mapující společenský život pražské kulturní smetánky. Chvalský zámek uvede výstavu jako součást oslav svého desetiletého výročí otevření pro veřejnost.

Trailer k filmu Universum Brdečka:  https://youtu.be/O0vnC8hIe0U

SYNOPSE

Universum Brdečka

Limonádový Joe, Tajemství hradu v Karpatech, Adéla ještě nevečeřela, Císařův pekař a Pekařův císař... Tyto a další filmové hity české kinematografie spojuje jméno Jiří Brdečka. Scenárista, spisovatel a kreslíř Brdečka v Čechách proslul svou spoluprací s Jiřím Trnkou, Janem Werichem nebo Oldřichem Lipským, ve světě se proslavil především jako respektovaný režisér animovaných filmů. Kým ale vlastně Brdečka ve skutečnosti byl? Kde hledal inspiraci a jaký byl jeho bohatý vnitřní svět? Kam se schovával před nesvobodným politickým režimem, aby mohl nakonec světu ukázat svou svobodnou a nadčasovou tvorbu? Režisér Miroslav Janek postupně proniká do nitra jedné z nejvýraznějších osobností českého filmu a divákovi předkládá svět zázračně oživlých obrazů, grafik, olejů, akvarelů, fresek a mozaik. Na Štědrý den roku 2017 by Jiří Brdečka oslavil 100. narozeniny.

Rozhovor s režisérem filmu Miroslavem Jankem

Pro natočení dokumentu Universum Brdečka vás oslovila Tereza Brdečková, dcera Jiřího Brdečky. Jaká byla vaše reakce? Do jaké míry jste byl do té doby jeho dílem dotčen? 

V podstatě jsem byl dotčen pouze megahitem dětství, tedy filmem Limonádový Joe. Alespoň tak jsem se domníval. Při prvních průzkumech Brdečky jsem zjistil, že psal také další mé zamilované filmy, jakými je Císařův pekař, Až přijde kocour, že psal komentáře k Zemanovým filmům Vynález zkázy a Baron Prášil. Takže mé dotčení jeho dílem se začalo pozvolna rozšiřovat, a to jsem vůbec netušil, že režíroval 34 animovaných filmů. Adélu jsem zřejmě v těch sedmdesátých letech viděl, ovšem nevěnoval jsem jí nějakou zvláštní pozornost, protože jako chlapec z Podkrkonoší, který právě dorazil do Prahy, jsem byl čerstvě omámen filmy Felliniho, Bergmana, Buñuela a jim podobných. Tajemný hrad v Karpatech jsem neznal, protože to už jsem byl v emigraci. Suma sumárum - věděl jsem, že jde o významného filmového tvůrce, ale vlastně jsem o něm nevěděl nic konkrétního. A jaká byla moje reakce na Terezinu nabídku? No, moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec zvítězila zvědavost a chuť hledat nějaký způsob, kterým by se dal film vyprávět. Přečetl jsem všechno, co bylo o Brdečkovi k dispozici, pustil jsem si všechny jeho filmy, a tím pádem probíhal pozvolný ponor do jeho duše.

Váš dokument plyne velmi nenuceně, mimo jiné jako spontánní dialog. Nakolik to byl záměr a nakolik to vyplynulo ze situace? 

Byl to záměr, který ovšem vznikl spontánně až během prvního natáčecího dne.

Hodně dokumentů si točíte podle vlastního scénáře, scénář k tomuto napsala Tereza Brdečková. Do jaké míry jste spolu scénář filmu diskutovali a jak jste podobu scénáře ovlivnil vy osobně?

Popravdě řečeno, na žádný můj dokument žádný klasický scénář neexistuje. Ani tento film není výjimkou. Pro mě je scénář na dokument vlastně soubor vědomostí na dané téma v kombinaci s hledáním té správné formy vyprávění. V případě Brdečky ten proces probíhal v podobě mých četných hovorů s Terezou, které ona průběžně přetavovala v text tzv. scénáře. Nicméně obsah i forma se neustále vyvíjely i v průběhu natáčení. Scénář vznikal za pochodu, dalo by se říct. A jak jsem ho ovlivnil? Zvědavostí a důsledností, řekl bych. Klíčové slovo je „hledání". Druhé, neméně důležité slovo je „nejistota" nebo „pochyby". A to myslím obecně.

Rozsáhlá tvorba Jiřího Brdečky zahrnuje skici, storyboardy, animované i hrané filmy. Jaký jste nakonec zvolili klíč pro představení tak širokého díla jedné z nejvýraznějších osobností českého filmu?

Klíč je jednoduchý. Fragmenty z Brdečkových filmů nepoužíváme ilustrativně či informativně, abychom podali důkaz o jeho tvorbě, nýbrž je používáme významotvorně.  A to tak, aby ladily s mikrotématy jednotlivých scén, aby je emotivně posilovaly a výtvarně obohacovaly.

Na svých dokumentech pracujete společně s vaší ženou, střihačkou Toničkou Jankovou, jak velký podíl má na vašich filmech? Jaký její konkrétní přínos můžete vyzdvihnout právě v souvislosti s tímto snímkem?

Já jsem sice nahrabal do střižny veškerý archivní materiál, ledacos jsem dotočil, ale film dala dohromady Tonička. Což je ostatně případ všech našich filmů. Máme to takto rozdělené. A přeci Brdečka z naší kolekce tak trochu trčí. Jednak tím, jak byl neobyčejně pracný a komplikovaný - strávili jsme pět měsíců ve střižně -, a jednak počtem střihů, kterých je dle Toničky obvykle něco přes tisíc, zatímco tady snad kolem tří a půl tisíce. Obrazových střihů.

Kolik střihu vůbec snímek obsahuje?

Dohromady se zvukem něco přes pět tisíc. Ale to vypadá, jako že závodíme o největší počet střihů, což ve výsledku je samozřejmě blbost. Tady to je dané způsobem vyprávění. Zvolili jsme styl, který vyžaduje hodně střihů, z nichž ovšem velké množství je i pro odborníky nepostřehnutelných.

Ve filmu, snad kromě jediného, nepoužíváte archivní záběry, byl to záměr?

Ve snaze najít nějaký jazyk pro tento film jsme od začátku vyloučili rozhovory s pamětníky - oni tedy už stejně žádní nejsou - a zároveň jsme se rozhodli nepoužívat dobové archivy, protože by to mohlo vést ke stereotypní ilustrativnosti. A my jsme toužili dostat se dovnitř Brdečky. Potřebovali jsme veškerý filmový čas jenom pro něho. Takže jsme si to takhle zkomplikovali, a to proto, že já věřím pevně na překážky, protože překážky vedou nebo mohou vést k tzv. tvůrčím činům. A když žádné překážky nejsou, je možné si nějaké záměrně vytvořit.

Jak dlouho se film připravoval a natáčel? Co bylo na natáčení nejobtížnější a s čím jste se naopak vypořádal neobyčejně snadně?

Byl to fofr. V létě 2016 mě Tereza oslovila a já začal oťukávat materiály textové a filmové, na podzim jsem hledal a vybíral veškeré archivy a společně s Terezou jsme spekulovali nad tzv. scénářem, od ledna do května jsme volným tempem natáčeli a v prosinci 2017 má film premiéru. Takže celkově rok a půl.

Nejsnadnější bylo natočit velké množství fotografií, dopisů, textů, storyboardů apod. Pokoušel jsem se o primitivní animaci, a to s sebou nese samotu potemnělé místnosti a spoustu času na přemýšlení o souvislostech a o tom, kam dál s tím filmem pohnout. Nejobtížnější žádné nebylo.

Která část z Brdečkovy tvorby vás nejvíce oslovuje a proč?

Humor hraných filmů a obrazotvornost filmů animovaných. Ovšem také několik skvělých dopisů manželce, ale to asi není tvorba, že?

Jiří Brdečka byl kreslířem, publicistou, scenáristou i režisérem. Dokážete po důkladné studii jeho díla říct, jaká profese ho vystihovala nejvíce?

To asi nedokážu. On sám říká: Velice rád jsem si vždycky prohodil tu svoji režijní práci s psaním scénářů.

A na co především byste se Jiřího Brdečky zeptal, kdyby ještě mohl vystupovat ve vašem filmu?

Poprosil bych ho, aby mě naučil karetní hru Černá kočka, a následně bych si s ním jednu partii chtěl zahrát.