Zástupci českých filmových institucí chtějí dostat český dokument na Oscara

V době, kdy v Evropě většina dokumentárních produkcí pociťuje škrty veřejnoprávních televizí, chystá se u nás obdobné množství filmů jako vloni. Dohromady se dá mluvit o vzniku devětadevadesáti dokumentárních filmů do jednoho roku. V kinech jich je uveden sice jen zlomek, ale v Čechách toto číslo roste – v roce 2005 šly do českých kin dokumenty tři, v roce 2008 dvanáct a letos je to teprve v září už jedenáct dokumentů. České dokumenty bodují také v zahraničí, výjimečná nejsou uvedení a ocenění na prestižních filmových festivalech po celém světě, a to na rozdíl od českých filmů celovečerních, které v tomto za dokumenty jasně zaostávají. Přestože se vlajkovou lodí českého dokumentu na mezinárodní scéně stala Helena Třeštíková, ceny z prestižních festivalů putovaly i dalším tvůrcům. To také vedlo k tomu, že se po letech vloni objevila kategorie dokument i v rámci lokálního Českého lva. Nyní zástupci Institutu dokumentárního filmu (IDF) poukazují na to, že do dnešního dne nedošlo k nominaci českého dokumentu na Oscara a přicházejí s informacemi, jak tuto situaci změnit. Americká filmová akademie udělující každoroční ocenění Oscar předepisuje pro kategorii Nejlepší dokument a Nejlepší krátký dokument zvláštní podmínky, za kterých se film může dostat do nominace. Snímek musí nejméně po dobu jednoho týdne běžet v komerční kinodistribuci v Los Angeles a v oblasti newyorského Manhattanu, v případě krátkého dokumentu (méně než 40 minut) alespoň v jednom z těchto míst. Vzhledem k tomu, že tuto podmínku se daří plnit pouze mizivému procentu dokumentárních filmů převážně z americké produkce, se v roce 1997 Mezinárodní dokumentaristická asociace (IDA – International Documentary Association) rozhodla, že pro tento účel každoročně uspořádá přehlídku DocuWeeks. Asociace vybere z přihlášených filmů 18 delších a deset krátkých dokumentů, které si v průběhu letních měsíců odbudou svůj týden v oficiální distribuci právě v Los Angeles a v New Yorku. Zde je zhlédnou členové Akademie a rozhodnou, které snímky poputují do oscarové nominace. Uzávěrka pro přihlášky na DocuWeeks je tradičně v květnu, srpen patří samotné třítýdenní přehlídce a v září je pak oficiální oscarová uzávěrka, do níž je nutné doložit splnění všech požadovaných podmínek. Přehlídka DocuWeeks prozatím uvádí především severoamerické snímky, rok od roku v ní nicméně roste podíl i evropských dokumentů. „Letos byl do přehlídky DocuWeeks vybrán polský dokument Rabbit a la Berlin, na jehož vzniku jsme se za IDF podíleli. Dokazuje to, že oscarové sny nejsou pro tvůrce z východní Evropy tak nedostupné,“ říká ředitelka IDF Andrea Prenghyová. Zástupci IDF věří, že české dokumenty bodující v zahraničí nyní by mohly na účast v rámci přehlídky DocuWeeks dosáhnout a odtud už není zase tak daleko k oscarové nominaci. Mezi nejvýznamnější zahraniční festivaly, jež můžeme v rámci celovečerních filmů srovnávat například s Cannes, Berlínem nebo Sundance, patří například festival v Torontu (Hot Docs Toronto), v Amsterdamu (IDFA), Lipsku (DOK Leipzig), Rotterdamu (IFFR), švýcarském Nyonu nebo jihokorejském Pusanu. Na řadě těchto festivalů byly v minulých letech uvedeny české dokumenty, jako například film Petera Kekerese Jak se vaří dějiny dostal vloni v Torontu dokonce Zvláštní cenu poroty, česko-slovenský film Slepé lásky Juraje Lehotského získal na 61.ročníku MFF v Cannes uměleckou cenu Prix de la Cicae, dokument Gyumri Jany Ševčíkové dostal cenu za dokument na Mezinárodním festivalu v Římě, Mír s tuleni Miroslava Nováka byl zase oceněn hlavní cenou na Mezinárodním filmové festivalu Guangzhou v Číně. Dokument René pak získal řadu ocenění, vyhrál například prestižní festival v Lipsku a získal cenu Evropské filmové akademie Prix Arte pro nejlepší evropský dokument. A na tu byl nominovaný i další český dokument Občan Havel, který získal loni prvního Českého lva pro dokument a byl uveden na festivalu v Berlíně. Institut dokumentárního filmu, České filmové centrum a Mezinárodní filmový festival Jihlava každoročně pořádá prezentaci připravovaných českých dokumentárních filmů, v rámci které upozorňuje na ty nejzajímavější dokumenty budoucího roku. Loni takto představili devět filmů, část z nich si pak opravdu rozdělila ceny na českých festivalech, některé z nich už byly distribuovány v zahraničí: Ivetka a hora (Nejlepší dokument na MFDF Jihlava 2008), Česká RAPublika (Nejlepší dokument na Finále Plzeň, 2008) nebo Zapomenuté transporty do Polska (Cena diváků Jeden svět 2009). Divácky či festivalově bodoval také film Vítejte v KLDR! Lindy Jablonské nebo Černá srdce Břetislava Rychlíka. Český mír Víta Klusáka a Filipa Remundy a Oko nad Prahou Elišky Kaplické vstoupí do kin na začátku roku 2010. Letos organizátoři panelu dokumentů představují dvanáct nadějných dokumentů vznikajících v české produkci a to: časosběrný dokument Katka o drogově závislé ženě režisérky Heleny Třeštíkové; film Děti našich rodičů Američana Thomase Feierabenda, jež zachycuje život svého dědy - politika Ladislava Feierabenda; Tmář a jeho rod ze života “záhadologů” Karla Vachka; Šitkredit Martina Řezníčka o lidech, kteří se topí v dluzích kvůli půjčkám; Přízrak svobody II o polapenosti v čase v současném globálním světě Karla Žaluda; Mám ráda nudný život aneb deník jedné babičky Jana Gogoly; Věční hledači, portréty čtyř významných osobnostní zachycených během dvaceti let, režisérů Jana Šikla a Pavla Kouteckého; Nebe, Peklo, Země, Ráj o lidech vyhledávajících nejrůznější formy fyzické bolesti Davida Čálka; Nesvadbov režisérky Eriky Hníkové o svobodných třicátnících v jedné slovenské vesnici; Holky z fildy o generaci žen, jež společně prožily zlomovou událost převratu režisérek Nataši Dudinski a Taťány Markové; Cirkus Havel o návratu Václava Havla k divadlu režiséra Břetislava Rychlíka; Pahrbek, zpráva o dnešní podobě fenoménu Sněžka, v režii Lucie Králové.