Prosincové novinky na portálu Doc-Air: Filmy Haruna Farockého po celý rok!

I v prosinci se na portálu pro dokumentární a experimentální filmy on-line Doc-Air objevuje celá řada novinek. Současně pokračuje i zajímavá pofestivalová ochutnávka vybraných snímků uváděných v programu letošního Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava. Portál Doc-Air je jediným portálem pro on-line distribuci dokumentárních a experimentálních filmů v prostoru střední a východní Evropy. Představuje tak jednu z nejvýraznějších možností, jak dostat někdy neprávem upostraňované kinematografické žánry k co nejširšímu publiku. „Pro spoustu producentů a autorů, zejména z východní Evropy, je internetová distribuce jedinou možností, jak svoje filmy snadno zpřístupnit,“ podotýká manažerka projektu Nina Numankadić, „Doc-Air také umožňuje studentům filmových škol uvádět své filmy či znovu objevovat zapomenuté archivní snímky.“ To je i případ vybraných snímků jedné z letošních Průhledných bytostí Haruna Farockého, jež nabízí Doc-Air celoročně: Jeho raný film Neuhasitelný oheň (1969), odhaluje společenské souvislosti vojenského využívání napalmu. Formálně sofistikované a analyticky nelítostné Obrazy světa, zápis války (1998) se zamýšlejí nad vztahem války a médií a nad tím, jak zásadní měrou se válečná praxe promítá do moderního způsobu života. A konečně pozoruhodná esej Odchod dělníků z továrny (1995) zkoumá jeden z podstatných vizuálních motivů vytvářených moderní mediální kulturou ve vztahu k novodobým sociálním strukturám. Ozvukem letošního jihlavského festivalu je rovněž snímek známého holandského experimentátora Mikea Hoolbooma Fascinace (2006). Mnohovrstevnatá esej je portrétem průkopníka videoartu Colina Campbella (zemřel 2001), milence a rádce řady svých následovníků, eposem moderních západních dějin i zamyšlením nad mediální podobou Studené války. A jako zvláštní předvánoční dárek pak Doc-Air přináší film Gambling, Gods and LSD (2002) režiséra Petera Mettlera. Tříhodinový, formálně vytříbený opus sleduje různé formy patologické cesty za vlastním uspokojením a putuje z prostředí švýcarských narkomanů do glamour prostředí hráčských doupat v americkém Las Vegas. Film získal mimo jiné Velkou cenu na festivalu ve švýcarském Nyonu a zaslouženou pozornost vzbudil i na MFDF Jihlava 2004. Z českých novinek připomínáme starší film režiséra Miroslava Janka Vierka (2005) o malé romské dívence, jejíž hudební talent objevila známá romská písničkářka Ida Kellarová. Emocionálně působivé drama dvou rozdílných životních pravd bylo ex aequo oceněno na MFDF Jihlava 2005. Ve snímku Rozpomínání (2006) zase režisér Ivan Vojnár klade kolemjdoucím v pražských ulicích zdánlivě nevinné otázky jako „Jste šťastná?“ nebo „Co je to štěstí?“. V přiznané inspiraci slavným Pařížským májem Chrise Markera navazuje Vojnár volně na Schormův dnes již klasický dokument Zrcadlení a vytváří jakousi humanisticky upřímnou „zprávu“ o současném stavu české společnosti. A vystudovaný biolog a scenárista Martin Ryšavý ve svém humorně laděném filmu Kdo mě naučí půl znaku představuje komunitu Vietnamců, kteří v rámci soudružské pomoci kdysi studovali v komunistickém Československu. Režisér dává snímku, nesoucímu podtitul „O dobrém nápadu strýčka Ho, úctě k učitelům a návratu do vlasti aneb Putování Vietnamem po stopách československo - vietnamského přátelství“, pozoruhodnou formu jakéhosi „etnografického deníku“. „Žijeme v době outletů, v době dostupnosti všeho. Proto je důležité dát divákovi jakýsi směr, zorientovat ho. K tomu slouží náš rozpoznatelný profil“ dodává k specifickému výběru uváděných filmů na Doc-Air Nina Numankadić. Portál podle ní „ve filmech hledá společensky závažné nebo objevné téma, ale zároveň inovativní estetiku, klade důraz na autorský přístup.“ Filmy lze na Doc-Air okamžitě sledovat on-line (streaming) nebo stáhnout v různé kvalitě, od níž se mimo jiné odvíjí i cena (DivX, DVD).