Triptych z děl Forsytha, Cluga a McGregora se představí v premiéře Baletu Národního divadla

Triptych Forsythe / Clug / McGregor přináší v jednom večeru směs tří jedinečných pohledů a uměleckých názorů, které kladou mimořádně vysoké fyzické nároky na své interprety a diváka neustále konfrontují s nutností přehodnocovat očekávané taneční normy. Bude-li tanec přinášet vždy jen očekávané, ustrne, ztratí svůj lesk a atraktivitu a upadne v zapomnění.

První a druhá premiéra se uskuteční 14. a 15. října 2021 v budově Státní opery vždy od 19.00 hodin.

William Forsythe (1949) patří k naprosté špičce ve svém oboru už více než čtyřicet let. Fenomenální americký tvůrce, který několik let působil coby rezidenční choreograf Stuttgarter Ballett a následně jako umělecký šéf Ballett Frankfurt a The Forsythe Company, je českému publiku znám díky světově proslulému titulu In the Middle, Somewhat Elevated, který Balet Národního divadla v Praze uvedl v roce 2012. V této sezoně přichází na repertoár další Forsythův titul, opět na elektronickou hudbu Nizozemce Thoma Willemse. The Second Detail byl poprvé uveden v roce 1991 v National Ballet of Canada a od té doby patří na repertoár četné řady scén po celém světě.

Edward Clug (1973) je spjat především se Slovinským národním divadlem v Mariboru, kde od roku 2003 působí jako umělecký šéf. Coby choreograf však spolupracoval s mnohými soubory včetně proslulého nizozemského Nederlands Dans Theater. Pro skupinu NDT II v roce 2016 vznikla choreografie Handman (s hudbou Clugova častého spolupracovníka, skladatele Milko Lazara), jež bude mít v Praze svou českou premiéru.

Trojici doplňuje britský fenomén Wayne McGregor (1970). Rezidenční choreograf londýnského The Royal Ballet a zakladatel Studio a Company Wayne McGregor pravidelně spolupracuje se světem tance, opery i filmu a ve svých dílech propojuje umění se světem technologií, vědy a biomechaniky. Rovněž titul EDEN |EDEN, poprvé uvedený v roce 2005 ve Stuttgartu, se dotýká specifického tématu. Tím je klonování a otázka jeho etičnosti, stejně jako existenciální pátrání po podstatě lidských bytostí. Inspirací a hudebním podkladem se zde stalo třetí jednání Dolly opery Three Tales Steva Reicha a Beryl Korot.