Sezonu Baletu ND Brno otevírá světová premiéra Chvění. Námět, choreografie, režie: Petr Zuska

Dlouholetý umělecký šéf Baletu Národního divadla v Praze a jeden z nejvýraznějších českých choreografů současnosti Petr Zuska si pro svou choreografii vybral jak pozoruhodnou hudební předlohu, tak i téma. Na hudbu úvodní věty 3. symfonie Henryka Góreckého a Chvění Jiřího Pavlici, nahrávky v interpretaci Hradišťanu, Filharmonie Brno, Altai Kai a Jumping Drums, rozehrává kreaci, jejíž obsah byl mimo jiné inspirován básní Vladimíra Holana Poslední. Báseň charakterizuje pocity, které člověk, jenž je součástí našeho světa počátku 21. století, vnímá v této změnami zmítané době daleko intenzivněji než kdykoliv dříve.

V předchozích letech Petr Zuska pro brněnské Národní divadlo vytvořil tři pozoruhodná díla - Sonátu pro housle a klavír Leoše Janáčka, Mariin sen na hudbu C. Saint-Saënse, C. Pugniho a D. M. J. 1953-1977 na hudbu A. Dvořáka, B. Martinů a L. Janáčka. Poslední choreografie získala hlavní cenu v soutěži současné baletní tvorby 2001-2004, posléze se stala součástí repertoáru Národního divadla v Praze a v roce 2014 byla uvedena v Boston Ballet v USA.

Petr Zuska o Chvění:

Poslední list se třese na platanu,

neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.

List nemusí tě, Bože, prosit o nic,

dal jsi mu růst a on to nepokazil.

Ale co já?

Tímto úryvkem jedné z Holanových básní, která mimo jiné zazní i v mém novém představení v hudebním zpracování Jiřího Pavlici a Muziky Hradišťan, se do jisté míry dá celý večer charakterizovat.

Těch několik řádků v sobě skrývá mnoho symbolů a metafor a také otázku, která je mnohoznačná. Co já? V rámci smyslu našich „miniaturních" životních příběhů a osudů, v rámci naší individuální motivace a toho, co považujeme za dobré a správné, v rámci nejistoty, kdo vlastně jsme a kam jdeme. Otázku, která zůstává nezodpovězena, jelikož představuje jedno z největších tajemství lidské existence.

A právě z hlediska tohoto již širšího, řekněme globálnějšího pohledu, jsem se rozhodl zkombinovat hudbu zmíněného Jiřího Pavlici s první větou 3. symfonie polského skladatele Henryka Goreckého. Toto dechberoucí dílo je vlastně tryznou za milióny jeho krajanů zavražděných v koncentračních táborech mezi lety 1939 a 1945. V tomto období byl celý svět velice těžce nemocný. Situace a události současnosti začínají eskalovat do něčeho, co se zdravým stavem také rozhodně nemá nic společného. A proto mnoho z těch nejzásadnějších, individuálně-globálních otázek znovu vyplouvá na povrch.

Mé nové autorské taneční divadlo s názvem „Chvění" nebude příběhem ani odpovědí. Spíše symbolickým obrazem, jakousi básní beze slov. Jeho název však jednoznačně odkazuje na víru v to lepší. Chvění je totiž v důsledku synonymem života. Života s velkým „Ž", který je třeba ctít a je-li nutno, za něj i bojovat.

Chvění - světová premiéra 10. 11. 2016, Janáčkovo divadlo v Brně