Horácké divadlo Jihlava

Horácké divadlo Jihlava je profesionální divadelní scéna a v regionu Vysočiny působí již 68 sezon. Je příspěvkovou organizací a od roku 2003 je zřizováno krajem Vysočina. Dramaturgie Horáckého divadla se v co největší míře snaží – tak, jak to již v regionálních divadlech bývá – o to, aby druhové i žánrové spektrum titulů dramaturgických plánů bylo co nejpestřejší, aby si různě sociologicky rozvrstvený divák regionu měl z čeho vybírat. Samozřejmě, že se snažíme o získání mladého diváka, ale náš repertoár se vzhledem k systému předplatného, které nám plní hlediště z více než 90 %, nemůže soustředit pouze na jednu věkovou vrstvu. Edukativnost repertoáru tedy nebývá nijak zvlášť akcentována, a když jsme se o to v minulé sezoně pokusili, ztroskotala naše snaha na naprostém nezájmu ze strany škol a pedagogů. Cílem dramaturgie je, vybírat kvalitní tituly ze všech dob i proveniencí a největší důraz je kladen na jejich kvalitní realizaci, tedy na výběr kvalitních tvůrčích týmů (režie, scénografie). Horácké divadlo Jihlava se může pyšnit tím, že od roku 2000 přivedlo do dnešního dne na svět čtrnáct českých premiér, z toho jednu světovou. Do konce této sezony připravuje ještě další dvě. Dramaturgickými plány Horáckého divadla se již po několik sezon táhne jako zlatá nitka linie shakespearovských titulů. Žánrové vymezení těchto her není ničím limitováno, ale důraz klademe na realizaci toho kterého titulu, tedy na režiséra a výtvarníka. Jejich realizaci nabízíme samozřejmě těm nejkvalitnějším režisérům, jakými jsou např.: Karel Kříž, Milan Schejbal, Jiří Fréhar a nejnověji i Zdeněk Černín. Novou sezonu jsme zahájili českou premiérou hry mladých jihlavských autorů Barbory Jandové a Jakuba Škrdly „Divadlo za čtyři sous“ - titul, který patří do novější linie „O umělcích“. Je to jakési volné pokračování hry „Spor o největšího z pierotů“ . Tento text vznikal téměř souběžně s prvním titulem a autoři v něm pokračují ve „Sporu“ o Deburaua z jiného úhlu pohledu, snaží se také vypořádat se stavem věcí současných – jejich pohled je groteskní, až pitoreskní. Mim Jan Kašpar Deburau ustupuje do pozadí, stává se spíše jakousi metaforou – symbolem poctivého umění, dobrého řemesla, lásky k divadlu a víry v jeho možnost. Režie se ujal Michael Junášek, výpravu navrhla Kristina Novotná a nemalou zásluhu na vyznění celé inscenace má i choreograf – tvůrce klauniád – Pavel Veselý. Další titul, který v této sezoně spatřil „světlo světa“ je hudební fraška „Slaměný klobouk“ Eugena Labiche, k níž hudbu napsal Karel Cón, texty písní napsal Arnošt Goldflam a je zde použito i čtyř textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha z jejich slavné úpravy stejnojmenného titulu. „Slaměný klobouk“ patří k těm titulům, který bývá zařazován do dramaturgických plánů jako „sázka na jistotu“ a chceme jím polechtat bránice našeho diváka. Režie se ujal umělecký šéf Horáckého divadla Rudolf Tesáček, scénu navrhl hostující Vítězslav Fejlek a kostýmy vytvořila Jitka Moravcová. K choreografii si režisér přizval dalšího hosta Jiřího Ouřadu. Pro CITYMAG Josef Fila, ředitel HD Jihlava